Kariéra jako cesta k seberealizaci

Vydáno 22.červen 2016 v 19:16, redakce

Může to znít vzletně až namyšleně. Dělání kariéry často veřejné mínění přičítá jen „bílým límečkům“. Jedná se o jeden z mnoha mýtů, které o pracovní kariéře kolují. Skutečností je, že kariéra se týká naprosto všech barev „límečků“. Dotýká se lidí v produktivním věku v celém spektru profesí.

Fotolia_85350811_XSPojem kariéra má přesah do období přípravy na budoucí povolání a u aktivních lidí pokračuje i v důchodovém věku. Je to velké téma, protože kariéra souvisí se seberealizací a je spojena s životní spokojeností.

Když pohlédneme na kariéru jako na hledání směru našeho počínání a smyslu konání, jako na motiv k rozvíjení dobrého v nás a posilování slabých míst, začínáme si uvědomovat její význam. Zvolená pracovní kariéra má vliv na formování naší osobnosti a v mnoha ohledech dopadá na náš osobní život. Vědomé plánování kariéry neboli profesní dráhy se jeví jako nanejvýš užitečné.

Různé podoby kariéry

Kariéru můžeme chápat jako posun od přijímacího pohovoru, přes zaučení, až po zakotvení a dosažení úspěchu v profesi. Často je kariéra ne zcela přesně chápána jako rychlý postup v zaměstnání, vzestupná a úspěšná pracovní dráha nebo dosažený úspěch.

V pojetí teoretiků personálního managementu kariéra je sled zaměstnání, profesí a pozic, které člověk zastává v průběhu pracovního života. Jedná se o události, kdy zaměstnanec postupuje, setrvává nebo sestupuje v hierarchii pracovních pozic. Kariéra je profesní cesta, na které jedinec střídá či kombinuje pracovní činnosti, získává zkušenosti a zhodnocuje vzdělání, praxi a nadání. Buduje si svoji profesní pověst a image. V širším pojetí kariéra je celoživotní snaha o nalezení a udržení uspokojivé a smysluplné činnosti.

Stádia pracovní kariéry

Hledání vyhovující kariéry je proces, kterým musíme čas od času procházet znovu. Záleží na životních okolnostech, někdy upřednostňujeme profesi, jindy vítězí spíše soukromí a rodina. Roli zde hraje i momentální fáze biologického a sociálního vývoje jedince. Na životních křižovatkách jsme nuceni přibrzdit, rozhlédnout se a rozmyslet, kudy, kam a jak se vydáme.

Pracovní kariéra každého člověka zahrnuje zpravidla tato stádia:

  • vstup je doba přípravy na výkon profese, průzkum uplatnění a nalezení vhodné profese
  • socializace znamená adaptaci na pracovní pozici a navázání vztahu k zaměstnavateli
  • vzestup souvisí s nárůstem pracovní samostatnosti, jistotou a prohloubením specializace
  • udržení je typické dosažením určité pozice v organizaci a poté dalším vývojem kariéry
  • ústup je závěr kariéry spojený s předáním zkušeností a rad novým zaměstnancům

Tato stádia se mohou týkat jak celého životního běhu člověka, tak jen jednoho z cyklů kariéry, které se na profesní cestě opakují. Může dojít k odklonu od původní kariéry, k rekvalifikaci či dalšímu studiu a uplatnění v jiném oboru, který je více vyhovující. V obou případech je třeba pro hladký průběh a uspokojivý výsledek kariéry úspěšně projít všemi stádii.

Dva úhly pohledu na kariéru

Plánování a rozvoj kariéry můžeme rozdělit na dvě oblasti:

První je vnitřní neboli subjektivní aspekt v profesní kariéře z pohledu zaměstnance, jeho směřování, ambice a nalezení naplňujícího uplatnění. Druhou stranou mince je vnější pohled na kariéru, které zaměstnavatel eviduje v materiálech o zaměstnanci, v informacích o jeho vzdělání a praxi.

Vnější pohled sleduje potřeby zaměstnavatele využit potenciálu zaměstnanců a umožnit jejich profesní rozvoj. Pro člověka i pro organizaci je žádoucí dosažení souladu seberealizace zaměstnance a potřeb zaměstnavatele.

Podoby profesní dráhy

Kariéru charakterizuje takzvaný kariérový pohyb. Jedná se o přesuny, jako jsou vzestupy, stagnace nebo poklesy získaných pracovních zkušeností, a přecházení z jedné oblasti činnosti do druhé.

Můžeme se setkat s několika typy kariéry:

  • Žebřík je typ kariéry, ve kterém stoupá zaměstnanec postupně a přímo na vyšší pozice v pevném hierarchickém systému. Nalezneme ve větších organizacích s vícestupňovou organizační strukturou.
  • Spirála nastane když zaměstnanec flexibilně mění svoji pozici podle aktuální situace a potřeb zaměstnavatele a současně směřuje k vyššímu postavení. Vyžaduje od zaměstnance ochotu k získávání nových znalostí, zkušeností a informací o fungování organizace.
  • Trojúhelník znamená vypracování se zaměstnance od nejnižších pozic k vyšším či specializovaným, tzv. od píky. Tento typ kariéry je spojen s vlastní pílí, schopnostmi a kvalitě i množství odvedené práce.
  • Stálý stav charakterizuje odborníky, kteří setrvávají na pracovní pozici a rozvíjejí se v rámci své specializace. Je to typ horizontální kariéry, kdy postup znamená zdokonalování odbornosti.
  • Cestování je potřeba měnit prostředí z důvodu potřeby změny a nového poznání. Cestovatel se v kariéře vyhýbá stereotypu. Získává bohaté zkušenosti spojené se střídáním profesí a prostředí. Někdy je nedostatkem nižší hloubka odbornosti, pokud setrvá v zaměstnání jen krátkou dobu.
  • Přechodná kariéra je když zaměstnanec přijme zaměstnání na přechodnou dobu. Buď aby vyřešil dočasnou životní situaci nebo jen „vytlouká klín klínem“. Někdy se tak děje opakovaně a může zde hrát roli i faktor nezájmu o profesní rozvoj nebo absence životního cíle.
  • Opičí ráj je kariérní pohyb všemi směry v rámci jedné organizace mezi různými odděleními a pracovními pozicemi. Je to uspokojivý zdroj informací a zkušeností, pokud je prováděn systematicky a je správně načasovaný. Motivem pracovníka bývá „cestování“ v rámci organizace nebo potřeba poznávat nejrůznější oblasti činnosti organizace s výhledem na postup do vrcholového vedení podniku.
  • Horská dráha je nekoordinovaná kariérní cesta, kdy zaměstnanec přijímá různé nabídky a příležitosti bez hlubšího rozmyslu. Nebuduje systematicky svoji kariéru a spoléhá spíše na náhodu. Záleží pak na shodě okolností či na štěstí, jestli zaměstnanec touto strategií dosáhne profesního úspěchu.

Kariérové typy osobností

Existuje několik typologií zaměstnanců, kteří si podle toho, jakou mají osobnost, potřeby a zaměření volí svoji profesní dráhu. Podle preference potřeb teoretici personálního managementu popisují tři základní typy:

Lidé s potřebou výkonu rádi překonávají překážky, jsou produktivní, touží po odpovědnosti a samostatnosti, uspokojuje je dobře odvedená práce, bezprostřední zpětná vazba ohledně výsledku jejich snažení a přiměřená odměna za jejich práci.

Lidé s potřebou přátelství se realizují v pracovním kolektivu a neradi pracují osaměle. Naplňuje je vytváření harmonických vztahů kolem sebe, jsou dobří týmoví hráči, bývají vstřícní ke kolegům a klientům. Pokud se ocitnou v chladném či nepřátelském prostředí, mohou být nešťastní a situace může dospět k jejich odchodu či k syndromu vyhoření.

Lidé s potřebou moci mají snahu řídit a ovlivňovat ostatní lidi a být za ně odpovědný. Pokud se tak děje ve prospěch zaměstnanců, bývají výbornými manažery. V případě, že sledují své osobní zájmy na úkor ostatních, dostávají se do konfliktu s kolegy a do střetu zájmů se zaměstnavatelem.

Hollandovo rozdělení zaměstnanců vychází z jejich sklonu vyhledávat prostředí vyhovující profesionálnímu zaměření jejich osobnosti:

Realistický typ se realizuje ve fyzické činnosti a manuální práci, vyznačuje se obratností, zručností a uspokojením ve fyzické aktivitě, ve které ventiluje přebytek energie. Uplatní se ve výrobě, v řemeslech, v zemědělství, vrcholovém sportu apod.

Zkoumavý typ pracuje s informacemi, hloubá a upřednostňuje mentální aktivity (přemýšlení, bádání) před emocionálními pochody, jako jsou pocity. Hodí se do oborů, jako jsou přírodní vědy a technická odvětví, například fyzika, biologie, chemie, matematika, IT, geologie.

Sociální typ upřednostňuje mezilidské vztahy a kontakt s lidmi před intelektuální či fyzickou aktivitou. Uplatní se například v diplomacii, psychologii, personalistice a sociální práci.

Konvenční typ má rád, když jsou činnosti zastřešené předpisy a jsou jasně stanovená pravidla. Vyhovuje mu plnit příkazy nadřízených a pracovat pro zájmy organizace. Tento typ člověka nalezneme na účetních odděleních, v administrativě, na úřadech apod.

Podnikavý typ má verbální talent a přesvědčovací schopnosti, dokáže si druhé lidi získat na svou stranu a pro své cíle. Vyskytuje se často ve vrcholovém managementu, v obchodních a právnických profesích.

Umělecký typ vykazuje smysl pro estetično, potřebu individuálního projevu a vyjádření svých pocitů a myšlenek tvůrčí prací. Uplatní se v kreativních profesích v reklamě, filmu a divadle, hudbě, výtvarném umění.

Stupeň sebepoznání každého jedince následně ovlivňuje jeho schopnost najít vyhovující práci i jeho spokojenost se zvolenou profesí. Některé kariérové typy spolu ladí a jejich kombinace předurčuje úspěch v některých profesích (zkoumavý a konvenční typ v osobě výzkumníka). Potíže v kariéře mohou vznikat, pokud byla zvolena profese nekorespondující s typem zaměstnance.

Plánování kariéry krok za krokem

Častokrát se bojíme investic, které bychom měli věnovat do budování kariéry, ať je to dlouholeté studium, nezbytné zahraniční stáže nebo rozjezd samostatného podnikání. Je nám líto obětovat energii, čas a peníze s nejistým výsledkem. Nebo máme strach změnit svůj život, abychom si nežádoucně nenaběhli, neztrapnili se před okolím. Pak děláme největší chybu, když vlivem strachu stagnujeme na místě, kde nejsme spokojeni.

Při plánování kariéry nebo při pouhém uvažování o změně ve své profesi si můžeme položit následující otázky:

  • Co znám a umím? Absolvované vzdělání, zkušenosti, jazykové, počítačové znalosti atd.
  • Co mám rád a baví mě? Jaký typ práce nebo činnosti mi jde, koníčky a co mě naplňuje.
  • Jaký jsem kariérový typ? Jaké mám motivy k práci, jaké mi vyhovuje prostředí k práci.
  • Co mě v práci motivuje? Radost z práce, vydělat hodně peněz, prestiž, smysluplnost…
  • Co nejraději chci dělat? Sepište povolání, které byste vykonávali s potěšením a radostí.
  • Co musím umět? Zjistěte si požadavky na znalosti a dovednosti pro vysněné povolání.
  • Jak získat vysněnou práci? Sepište si kroky, kdy a jak získáte potřebnou kvalifikaci.
  • Jaké mám dlouhodobé cíle? Pohlédněte na svoji kariéru z hlediska budoucnosti. Jak to bude fungovat za deset let? Kam byste se v rámci profese mohli výhledově přesunout?

Nepolevit vyžaduje odvahu

Jít za svým cílem, hledat způsob, jak se realizovat v práci a rozvíjet své talenty, je náročná pouť. Někdy to znamená opakovat nové začátky spojené s veškerým diskomfortem, který to obnáší. Můžete zůstat na své cestě dočasně osamělí, v roli začátečníka, který se teprve vypracovává, dělá chyby a učí se nové věci. Je znejistěn životní změnou i nechápavými reakcemi okolí. Možná si vydělá v začátcích sotva na živobytí. Ve chvíli pochybností je na místě utišit strach, který generuje náš rozum, a zaposlouchat se do hlasu svého srdce, jestli si v nové profesi libuje. Pokud ano, je to znamení, že jsme na dobré cestě a vyplatí se na ní vytrvat. Jednou bychom si možná vyčítali, že jsme se nepokusili profesi svých snů získat.

Hledání životní cesty, smysluplného povolání a naplnění svých představ o seberealizaci může být spojeno s pochybnostmi a obtížemi. Někdy se zdá, že jsme nalezli správný směr na profesní dráze, ale po určité době se to vlivem okolností a vývojem nás samých změní. Časem zjistíme, že přijímat změny patří k uspokojivému a aktivně strávenému životu.

Ing. Sabina Morawitzová

Sdílet/Uložit

Kategorie: Osobnostní rozvoj

Štítky: , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | Spolupráce | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 Portál práce KARIERA.CZ s.r.o.