Jsem bez práce a trvá to dlouho… Co dál?

Vydáno 4.září 2012 v 20:13, redakce, 38 komentáře

Nezaměstnanost v České republice stoupá ruku v ruce s prohlubující se ekonomickou recesí. Důvody, proč jste přišli o práci, mohou být různé, výsledek je však podobný. Jste evidováni na Úřadu práce již více než rok a nemůžete nalézt zaměstnání. Jste zasaženi dlouhodobou nezaměstnaností a ochromeni v několika citlivých oblastech, váš osobní i profesní život je ohrožen. Je to složitá situace, kdy je každá rada drahá. Jak si můžete sami pomoci?

Návody na to, jak hledat práci, napsat životopis či jaké nejčastější otázky můžete očekávat na pohovoru se můžete dočíst na webech mnoha personálních agentur. Jak si ale poradit s psychickými potížemi, které vás doprovázejí v situaci, kdy jste se nedobrovolně stali nezaměstnanými?

Profesní uplatnění je psychology považováno za důležitou složku identity každého člověka. Podle výzkumů nezaměstnanost významněji doléhá na muže. Souvisí s vnímáním jejich společenského postavení a prestiže, stejně jako schopnostmi „živitelů“ rodin. Nezaměstnanost však dopadá na ženy a jejich sebehodnocení podobně negativně. I když se většina žen po jistou etapu svého života realizuje v mateřství, je pro ně profesní uplatnění neméně důležité.

Co na to okolí?

U psychického dopadu nezaměstnanosti na muže i ženy určitou roli hrají i předsudky, které většina spoluobčanů vůči nezaměstnaným zaujímá. Snad každý, kdo byl evidován delší dobu na Úřadu práce, se setkal ve svém okolí s netaktními poznámkami či podezíravými pohledy, když přišla řeč na jeho životní situaci. Kdo se dosud neocitl v kůži člověka nedobrovolně nezaměstnaného, stěží uvěří, že se mu často přes veškerou snahu práci najít nedaří, i když má poměrně slušnou kvalifikaci. A možná si dotyčný kritik neuvědomuje, že v současné ekonomicky nejisté době se zítra v podobné situaci může ocitnout i on.

Vyhoďme ho z kola ven

Sociální dopad na existenci nezaměstnaného člověka je nepříznivý ve více sférách – zhoršení finanční situace a životní úrovně, snížený společenský status, negativní dopad na rodinu a partnerské vztahy, snížení autority a nedobrý výchovný vzor dětem, ztráta pracovních návyků, snížené sebevědomí, stres a sociální vyloučení. Následné psychické potíže mají dopad na zdraví fyzické – u každého se projevují v různé míře, záleží na okolnostech a aktivním či pasivním přístupu každého člověka, ale vždy jsou ohrožující.

Jak zůstat ve hře?

Jednou z možností, jak překonat toto tíživé životní období nezaměstnanosti je pojmout ho jako životní milník. Jako šanci a možnost se na pár měsíců zastavit, odpočinout si, vyčistit si hlavu a třeba i nabrat nový směr ve svém životě a kariéře. Přijmout množství volného času jako výzvu k tomu začít pracovat na sobě, popřemýšlet o svém životě, nad tím, co bych chtěl a také, kdo vlastně jsem? Vzpomenout si na své dětské sny a přání, inspirovat se jimi a zkusit, zda by některá z našich dávných představ šla realizovat. Často jsme vykonávali profesi vzdálenou našemu naturelu a stálo nás to mnoho úsilí. Lze začít dělat něco, co nás bude více bavit a naplňovat?

Všechny cesty vedou k cíli

Pokud se vám nedaří najít práci v oboru, je žádoucí hledat cesty k profesím, které jsou na trhu práce žádanější či zkusit drobné podnikání. Využít možnosti rekvalifikačního kurzu, job klubu nebo se přihlásit někam jako dobrovolník a získávat zkušenosti v jiném oboru. Klíčové je zůstat v kontaktu s lidmi. Například v sociální sféře je více oblastí, kde může být dobrovolník užitečný – může číst dětem v nemocnici, asistovat člověku s hendikepem, povídat si s osamělými seniory v domovech důchodců. Můžete se stát „partyzánským zahradníkem“ a osadit nějaké zpustlé zákoutí na sídlišti zelení a květinami, o které se budete pravidelně starat.

Proč to všechno?

Důležité je zachovat si pocit užitečnosti a smysluplnosti, který napomůže překonat obtížné životní období, a nepodlehnout smutku a poraženeckým náladám. Je možné hledat a nacházet aktivity, které nás baví, využít času nezaměstnanosti k budování osobních vztahů, k pečování o blízké, k obnovení zájmů či sportovních aktivit, které jsme dávno opustili. Vrátit se k tomu tvořit něco rukama, třeba malovat, modelovat, kutit nebo zahradničit, a vidět za sebou odvedené úsilí.

Vždy je naděje

Častokrát lpíme na svých plánech a představách a to nám zamezuje vidět alternativy.
I vedlejší cesty nás mohou dovést k uspokojivému cíli. Někdy je těžké srovnat se s tím, že věci nejdou podle našeho plánu, ale dějí se svým vlastním spádem. Pokud se nám podaří přijmout tento fakt, přitom neustrnout a nezahořknout, a nadále na sobě a svém osudu pracovat, můžeme očekávat, že se naše naděje naplní a nastane další, úspěšná a produktivní fáze našeho života.

Ing. Sabina Morawitzová

Kategorie: Hledání práce, Osobnostní rozvoj

Štítky: , , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Komentáře ke článku “Jsem bez práce a trvá to dlouho… Co dál?”

  1. Luboš napsal:

    Paní Morawitzová napsala krásný článek. Ale naplnila tím pořekadlo,které je vžité a pravdivé a to je že:“sytý hladovému nevěří“. Hlavně se mi líbila ta pasáž o partyzánském zahradníkovi.
    Bydlím na sídlišti,tak bych to mohl zkusit. Sice nevím kolik stojí jedna maceška, ale několk stovek jich z posledních peněz co mám koupím a jistě mi hned bude lépe. No a třeba si toho všimne kolemjdoucí menager a řekne si, ten je šikovnej,já mu dám práci.
    Ale teď vážně. Byl jsem v rámci úsporných opatření a zastavení staveb v r.2010 propuštěn spolu se třemi stovkami dalších v únoru 2011. Od té doby aktivně hledám práci. Mám zdokladovaných 110 kontaktů, byl jsem na dosti pohovorech a výsledek? Vždy stejný-dáme Vám vědět. Někteří dají,jiní i po žádosti e-mailem neodpoví. Stále stejné odpovědi: upřednostnili jsme jiného kandidáta, k pohovoru jsme vybrali jiné kandidáty a pod.
    Je mi 57 roků a tady je ten problém. Dvacet roků jsem pracoval na postech technik příjmu,vedoucí autoservisu. Dnes odpovídám i na inzeráty jako je skladník,řidič autobusu a jiné, ale stále nic. Umím na počítači,řídil jsem kolektiv o pětadvaceti lidech,dělal jsem lidem výplaty,řídil ekonomiku servisu. Ale to vše je k ničemu.
    A závěr? Miluji podobné články o tom co má člověk dělat. Zatím žiji z úspor co jsem měl na důchod a až dojdou……………..

  2. Sabina Morawitzová napsal:

    Dobrý den, pane Luboši,
    článek vznikl na základě mojí vlastní životní zkušenosti, takže mezi „syté“ bych se nezařadila. Partyzánský zahradník nemusí být uspokojivá činnost pro všechny, mně psychicky pomohlo (kromě dobrovolnictví aj. činností) osázet malý plácek 30×50 u nás na sídlišti, abych se v tehdejší obtížné situaci cítila aspoň o milimetr lépe. Jak jste ale správně pochopil, je to spíše nadsázka – jakoukoli pro Vás užitečnou činnost lze za „zahradníka“ dosadit. Současná situace na trhu práce je obtížná pro lidi 50+, ženy s malými dětmi (často samoživitelky), zdravotně znevýhodněné občany, absolventy atd. Podle mého názoru ve Váš prospěch hraje Vaše odbornost i zkušenosti, znalost řízení lidí a agendy s tím spojené, a časová flexibilita. Díky je možné stát se platným zaměstnancem nebo živnostníkem. Bývá to obtížné, zvlášť když nezaměstnanost trvá dlouho, nové začátky také nebývají snadné, ale když vytrváme, věřím, že ty správné dveře k zaměstnání se nakonec otevřou.

    • renáta napsal:

      Dobrý den! Po přečtení tohoto článku, který přesně vypovídá i mému osudu , jsem zcela změnila ,,pohled na život“! Před 3lety mi tragicky zemřel manžel, já se poté psychicky zhroutila a musím sama vychovávat postiženého syna-autismus 7 let, a v mém věku 47let je nesmírně těžké začít někde znovu a do toho mnoho práce a lidských sil o výchovu syna. Děkuji paní Sabině, že svým článkem dodala odvahu a psych.sílu dalším stovkám lidí, kteří zápasí se svým osudem a hledají marně uplatnění ve společnosti a hlavně seberealizaci sama sebe!!! S pozdravem Renáta Brno

      • Sabina Morawitzová napsal:

        Dobrý den, paní Renáto,
        se zpožděním se vracím k Vašemu komentáři, za který velmi děkuji. Život je někdy tvrdý, nechá nás sáhnout si na dno duševních i fyzických sil, ostříhá nám křídla, nechá nás padnout k zemi. Nepřestávám však věřit, že jako po noci přichází den, tak i po těžkých životních etapách příchází hezké životní období, které oceníme i díky různým (i bolestivým)zkušenostem, které jsme nabyli. Důležité je nevzdat se a dále čelit životu; a neztrácet naději, že bude lépe. Přeji Vám mnoho síly a štěstí!

  3. Sabina Morawitzová napsal:

    Dobrý den, pane Luboši,
    článek vznikl na základě mojí vlastní životní zkušenosti, takže mezi „syté“ bych se nezařadila. Partyzánský zahradník nemusí být uspokojivá činnost pro všechny, mně psychicky pomohlo (kromě dobrovolnictví aj. činností) osázet malý plácek 30×50 u nás na sídlišti, abych se v tehdejší obtížné situaci cítila aspoň o milimetr lépe. Jak jste ale správně pochopil, je to spíše nadsázka – jakoukoli pro Vás užitečnou činnost lze za „zahradníka“ dosadit. Současná situace na trhu práce je obtížná pro lidi 50+, ženy s malými dětmi (často samoživitelky), zdravotně znevýhodněné občany, absolventy atd. Podle mého názoru ve Váš prospěch hraje Vaše odbornost i zkušenosti, znalost řízení lidí a agendy s tím spojené, a časová flexibilita. Díky tomu je možné stát se platným zaměstnancem nebo živnostníkem. Bývá to obtížné, zvlášť když nezaměstnanost trvá dlouho, nové začátky také nebývají snadné, ale když vytrváme, věřím, že ty správné dveře k zaměstnání se nakonec otevřou.

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Zaměstnávání pracovníků na živnostenský list namísto zaměstnaneckého poměru je v současnosti státem přísněji kontrolováno než dříve. Švarcsystém je postihován vysokými sankcemi jak pro „zaměstnavatele“, tak pro živnostníky. Snad brzy dojde ke změně systému ve prospěch stálých zaměstnanců.
      Souhlasím s tím, že je třeba pečlivě číst dokumenty a nejlépe se poradit s odborníky, než než něco podepíšete. Dnes fungují zdarma právní služby občanských poraden nebo poradny na internetu – lépe hledat na osvědčených webech. Na stránkách MPSV naleznete kontakt na call centrum (dotazy v oblasti zaměstnanosti), kam je možné zavolat nebo poslat dotaz emailem.
      Podle posledních informací trend „dětských“ manažerů ve světě již odeznívá. Snad pomalu dorazí i do čeké země zpráva, že zkušení lidé mají v zaměstnání mnoho, co mohou nabídnout a také předat další generaci. A že si za celoživotní práci zaslouží důstojné zacházení a možnost završit úspěšně svoji kariéru.

  4. Šoch.alan napsal:

    Byl jsem vyhozen s práce díky reorganizaci ,rušení pracovních míst.Nahrazení tuzemců levnějšími Ukrajinskými podnikately.To je již dva roky, od té doby jsem o práci neškrtl.Nejvíce mne iritují personalistky presentující dětské menegmenty.Práce na ž.l by se snad našla , ale ekonomicky je to katastrofa.Firmy nechtějí uznat jinou formu jak ž.l..Naprosto nevědí o ohlášce,samoplátci,dohodě,…Také se můžete dostat do problémů při podpisu Mandátních smluv,hmotné odpovědnost,střetu zájmů.Takže nic nepodepisovat.Zásadně nepodepsat nižšší mzdu než jste dohodli. Prostě práce není, pro 50.leté už vůbec ne!Čím nás Drábek chce trestat?Je to jeho vina a Škromacha!Nechápu jak může nezaměstnaný bez prostředků hledat práci?Může to někdo vysvětlit ? Sociální systém funguje tak-nemáte nárok – ať Vás živí děti.45 let platím do kasy a ve finále nemám na léky.Trochu divné ?Memyslíte?

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Zaměstnávání pracovníků na živnostenský list namísto zaměstnaneckého poměru je v současnosti státem přísněji kontrolováno než dříve. Švarcsystém je postihován vysokými sankcemi jak pro „zaměstnavatele“, tak pro živnostníky. Snad brzy dojde ke změně systému ve prospěch stálých zaměstnanců.
      Souhlasím s tím, že je třeba pečlivě číst dokumenty a nejlépe se poradit s odborníky, než než něco podepíšete. Dnes fungují zdarma právní služby občanských poraden nebo poradny na internetu – lépe hledat na osvědčených webech. Na stránkách MPSV naleznete kontakt na call centrum (dotazy v oblasti zaměstnanosti), kam je možné zavolat nebo poslat dotaz emailem.
      Podle posledních informací trend „dětských“ manažerů ve světě již odeznívá. Snad pomalu dorazí i do čeké země zpráva, že zkušení lidé mají v zaměstnání mnoho, co mohou nabídnout a také předat další generaci. A že si za celoživotní práci zaslouží důstojné zacházení a možnost završit úspěšně svoji kariéru.

      • Marie napsal:

        Trend „dětských manažerů, sice ve světě odeznímá, ale než odezní v našem státě, tak utratím poslední peníze, co jsem si naspořila na důchod a umřu hlady. Děti mě neuživí, protože sami mají v dnešní dravé době problém se zaměstnámín. Už se mi nechce žít, drží mě pouze vědomí, že mám rodinu. Do odchodu na důchod mi zbývá šest let a na předdůchod nemám. Naše společnost s námi již nepočítá. Připadám si jako obtížný hmyz a v očích naší současné vlády jsem parazit, kterého je třeba honit na poštu, posílat na neplacené Drábkovy práce, či mu vnutit sKartu. Nejsem proti zvelebování okolí, ale když se mám uživit, chci mít za práci zaplaceno. Chci opravdu tak mnoho?

      • Šoch Alan napsal:

        Nezaměstnaným moc nepomůžou.Chyba demokracie je zrušení práva na práci.Myslím si že by to státu strašně ulehčilo.Celý systém Ministerstva práce je založen na idiotismu různých samozvanců.Neadresných všemoudrých Mgr,bc….Drábkovi poskoci vyrobyli všemožné asociace a presídia – má to jeden účel vydání dobrozdání k placeným podsudkům.Tedy likvidace odborů.Nastrčené a.g. práce sběrači životopisů.40 tisíc fiktivních pracovních míst.Pro nezaměstnané je jediná forma – odejít s téhle prokleté České země!Tady se nedá pracovat,podnikat,žít.V Německu 50 letí mají ještě 25 let do důchodu a to jsou nedostatkoví.

  5. Sabina Morawitzová napsal:

    Vážená paní Marie,
    současná situace v naší zemi je obtížná nejen ekonomicky, ale objevují se i společensky a eticky nepřijatelné nápady, jako byl navrhovaný systém Skaret, který zmiňujete. Ten je snad již nadobro minulostí.
    Bohužel dosud na českém trhu práce z větší části přetrvává trend mládí a hektického stylu práce, který neponechává mnoho prostoru pracovní pečlivosti a uvážlivosti a nedoceňuje kvality zralého věku, potřebu užitečnosti, smysluplné práce, časové flexibility a radosti z toho, když starší kolegové mohou mladším postupně předávat své životní a pracovní zkušenosti. Po mnoha letech práce pak může dojít v předůchodovém věku k deziluzi a pocitu nedocenění. V těchto situacích by mohlo duševně ulehčit setkání a sdílení s lidmi v podobné situaci například na job klubu (pořádají zdarma sezení a různé kurzy také pro občany 50+). Občanské poradny poskytnou bezplatnou radu ohledně řešení finanční situace. V současné náročné době je často doporučované opatření spojit se s psychologem, který pomůže překlenout tuto nelehkou životní etapu, a u některých je možnost úhrady přes zdravotní pojišťovnu.
    Ale i dnes se najdou osvícení personalisté, kteří ví, že je prospěšné mít na pracovišti věkové smíšený kolektiv. Pro získání práce v jakémkoliv věku platí, že je třeba udržet si přiměřenou duševní a fyzickou kondici, dále se dle svých možností celoživotně vzdělávat, co nejvíce se informovat o dění ve společnosti a „jít s dobou“. Důležité je si zachovat co nejvíce optimismu, ten je motorem našeho konání a budoucího úspěchu. Přeji hodně štestí.

  6. Luboš napsal:

    Jak si zde občas čtu nové příspěvky,tak vidím,že nás /50+/ začíná být čím dál tím více bez práce ne vlastní vinou. A souhlasím s paní Marií,že je to asi na skok ze skály. Peníze které si člověk našetřil utratí ještě než se dočká důchodu a to mnohdy ani ne protože mu dojdou. Systém předdůchodů je jeden velký podvod. Musíte dát celou sumu do fondu a ti vám vyplácí měsíční rentu.Tedy mají Vaše peníze na podnikání po dobu třeba pěti let. Krásně vymyšlené. A ještě jedna poznámka k odpovědi paní Sabině Morawitzové. Co mi pomůže občanská poradna??? Dávky v hmotné nouzi nedostanu protože mám ojeté auto,které ale potřebuji vzhledem k zdravotnímu stavu. Tak nevím co by pro mne udělali. A psycholog? Co ten mi pomůže?? Vyslechne,dá optimistickou radu v kategorii naděje a to je vše. Jediné by pomohlo změnit vládu,změnit zákony a chovat se k lidem co nezaviněním ztratili práci jinak než k tmavým spoluobčanům co nepracovali nikdy. Kdyby si vláda spočítala,že dá možnost odejít do důchodu třeba v pětapadesátí,těm co např. dva roky nemohou sehnat práci,tak uspoří na dávkách a konec konců i na zdravotních výdajích za zmiňované psychology a pod.
    A poslední poznámka k udržování vzdělání. To mám v 57 letech začít studovat vysokou? kdo mi to zaplatí a kdo mi dá záruku,že až ji dostuduji /v 61/ tak získám práci. To jste snad nemyslela vážně. Jediné co je potřeba udělat je změnit celý sociální systém.Znám pár mladých rodin co se chechtají jak oblbují stát.Jsou nesezdaní,mají děti,bydlí spolu ale uředně každý jinde. Z ženy je rázem matka samoživitelka a bere měsíčně na dávkách skoro deset tisíc.Kdyby úředníci neseděli na zadku a třeba jen toto si ověřovali tak by se hned ušetřilo. To nepíšu proto že jim závidím,jen jako ukázku špatného systému.

  7. Sabina Morawitzová napsal:

    Dnešní pozitivní zpráva je, že Ústavní soud zrušil části reformních zákonů. Končí mimo jiné povinná veřejná služba pro nezaměstnané, kterou prosadilo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením exministra Jaromíra Drábka. Nezaměstnaný, který odmítne na veřejné práce nastoupit, tak už nebude moci být z evidence úřadu práce vyškrtnut.
    Snad přijdou i další rozumné úpravy současného systému.
    Na vysvětlenou, co se týče celoživotního vzdělávání, nemusí se zrovna jednat o běžné studium vysoké školy. Měla jsem na mysli spíše počítačové, jazykové a další kurzy, které jsou pořádány v rámci rekvalifikací na ÚP či ESF programů pro nezaměstnané osoby ve věku nad 50 let. Ale pokud to zmiňujete, ani kombinované či distanční (dříve dálkové) studium VŠ není omezeno věkem. Studium na státních školách je přístupné každému, kdo složí přijímací zkoušky. Jde nejen o zajímavý údaj v životopise, který něco prozradí o aktivitě uchazeče o zaměstnání a chuti na sobě stále pracovat, ale i o to využít momentálně nechtěný volný čas perspektivním způsobem, něco nového se dozvědět. Mohla by to být i jedna z cest, jak postupně změnit současné předsudky o generaci 50+.
    Je to věc každého, jak svoji životní situaci pojme, článek měl jen poskytnout náměty, jak se pokusit neutopit ve smutku a naštvání.

  8. luk napsal:

    tesim se ze uplne vyhladovim neb nemam praci a rodice kteri ny mi mohli pomoct tak koncim

  9. Tomáš napsal:

    No opravdu nevím, co bych se měl ještě učit, když znám 3 světové jazyky + němčinu, 32 let praxe v oboru včetně pozic „okolo“ oboru, takže znám obor z praxe teorie a i jako státní zaměstnanec. Vyhazov měl byl slibován již před půl rokem, tak jsem začal shánět místo a zřejmě na pohovorech v zaměstnání, které bylo přímo v oboru, takže sednu za stůl a dělám, usoudili, že jiné místo hledám z jakési rozmařilosti… Výpověď přišla a s doprovodem takové šikany, kterou jsem neviděl ani na vojně… Pochopitelně ve státním, poměrně dost vysoko postaveném úřadu. Vzhledem neúčinnosti zákona o státní službě, účelové pochopitelně, aby byla místa pro kamarády, je práce pro stát jedna z nejrizikovějších… Přijde mi, že jsou naprosto programově vyhazováni starší zaměstanci – mají ze zákona vyšší platy než jak bylo uvedeno „dětští“ manažeři a stát na nich ušetří ještě podruhé, že v pudu sebezáchovy vezmou práci jakýkoli plat, aby měli na jídlo a ubytovnu jako námezdní dělníci… takže penze se bude vypočítávat z té almužny.. Přijde mi, že to je snad dohoda všech… Takže výzva stavitelům – stavte mosty, ať se máme kam schovat, popřípadě odkud skočit…

  10. Václav napsal:

    Ahoj všem, začnu věkem, je mi 31 (třicet jedna let), jsem ochoten dojíždět 100km za prací (ze severního Plzeňska), mám 10 let praxe v managementu logistiky, nákupu, plánování a projekt managementu, Agličtina a IT gramotnost je samozřejmostí …a práci hledám už přes 7 měsíců. Dnes neexistuje logistika, je to logistika jogurtů, matiček, plechů atd., pokud nemám praxi v jogurtech tak je prostě skladovat a vozit nemůžu. V západních čechách se trh s logistikou a výrobou úplně položil. Na 80% pohovoru jsem překvalifikovaný (ano, hlásím se s poníženým CV i na skladníky a logistiky), stačí když chvilku mluvím a nejsem dost „hloupý“, nebo si ověří reference a zjistí že jsem byl šéfem a že bych jim asi šel po krku.
    Změnil bych obor, ale jak to udělat když i ve svém vlastním oboru mi 10 let praxe a mladý věk nestačí. Pro úplnost, blíží se ekonomická katastrofa takže návrhy že bych mohl něco podniknout jsou zcestné, nejsou peníze (žádné)…

    Pana Tomáše (výše) žádám ať mi drží místo pod mostem (na spánek) i na mostě (na skok). Popravdě mi to moc vtipné nepřijde, dělám skutečně co můžu ,práci chci a nemám.

    • Luboš napsal:

      Ahoj Václave,doufám,že můžu tykat.Moje příspěvky jsou výše. Ale chci zareagovat na některé Tvoje postřehy.Jsem už bez práce dva roky. A posledních 15roků jsem dělal buď vedoucího autoservisu,nebo střediska dílny v jedné velké stav.společnosti /cca15lidí pod sebou/. A v pár případech kdy jsem žádal o práci skladníka jsem dostal /až po vyžádání/ odpověď, že mne nevybrali protože se domnívali,že práce skladníka pro mne není vhodná. A ve druhém případě/šlo o pneuservis/ jsem zjistil v odpovědi,že moje praxe na ved.postech je dost dlouhá abych se ucházel o prodavače v pneuservisu. A s názorem začít podnikat souhlasím. Ve svém oboru to nejde protože jsou potřeba investice v mil.Kč a v jiném?? v dnešní době???
      Takže se přidávám do klubu k Tobě a p.Tomášovi. Myslím,že mně bude stačit malé místečko na mostě /na skok/. Před tím chvilku pokecáme o životě…….

      • Mirka napsal:

        Kluci, tak mi držte místo taky, protože po 11 letech na jednom postu jsem byla odejita z organizačních důvodů (vrátila se po mateřské jednatelova švagrová) a doprovázelo to skoro rok „šikany“, aneb kdo dýl vydrží…od listopadu si hledám práci, jak v oboru, tak mimo, už jsem se setkala s tím, že mi bylo řečeno, že nikoho tak chytrýho tady nepotřebujeme, pomalu začínám plnit druhý šanon s přihláškama k výběrovému řízení, nebráním se ničemu, jediné co prostě neumím, vnutit někohomu změnu plynu, tel. apod., klidně budu dojíždět i 100 km daleko, ale to mi asi nikdo nezaplatí, protože jezdit denně OL – Uničov za 11 hrubého opravdu nelze, všichni chytří okolo radí mateřskou, nikoho nezajímá, že to prostě u nás nejde a nepůjde, takže ani případný zaměstnavatel se nemusí bát a všude to hlásím, taky nic příjemnýho…je mi 32 let, mládí v zádeli a do důchodu daleko a po návštěvě ÚP si připadám pokaždé ještě jako větší dement…práce se nebojím, doma trpím a na lepší zítřky jsem už přestala ne věřit, ale i doufat…

        • Aja napsal:

          Ahoj, přidávám se do party. Je mi 48 let, dva roky bez práce. Poslední dobou už mě to dostává psychicky, budoucnost vidím špatně, myslím, že to nedopadne dobře…Občas už mě přepadají všelijaké myšlenky…

    • elie napsal:

      Dobrý večer vespolek, ahoj Vašku. Jak čtu Tvůj příspěvek ale i příspěvky ostatních tak mi vyskočila další vráska na čele a začínám si nervozně kousat do rtu.. Letos mi bude 32 a příští týden se jdu hlásit na pracák.. Deset let jsem byla zaměstnaná ve vedoucí funkci kde jsem svoji práci zvádala s nadhledem a respektem. Vzdělání, dlouholetá praxe, dobré výsledky,, jazyky, sebevědomí v tom, co děláme ale také respekt a hlavně chuť učit se novému.. není to přesně to, co zaměstnavatelé v potencionálních zaměstnancech hledají??
      Moje dvouměsíční výpovědní doba utekla jako voda – dvakrát týdně na pohovorech v různych firmách mi otevřelo oči. Jsme asi moc vzdělani ale hlavně málo ‚vychcani‘ získat si novou práci. Chceme dělat to, co fakt umíme, a není nám dopřáno. Doba je pokročilá, zaspali jsme na vavřínech. ‚Dali jsme přednost jinému uchazeči. ‚Mladšímu, méně zkušenému uchazeči, kterýho si budeme moci zaškolit, zaučit, vychovat v obraz svůj…‘ Vy jste pro nás moc zkušena, s velkými nároky. Jo, mám smůlu. Budu muset přehodnotit některé statusy ve svým CVčku, a vymazat pár pro mě důležitých událostí, zkušeností, které jsem počas své profesní kariéry získala, a na které jsem docela pyšná. Ale jestli mi to má pomoci k získání práce, kde se opět budu moci realizovat, jsem ochotna sklopit uši a tvářit se jako osmnáctka s čerstvě podepsaným diplomem.. Dobrovolníctví a sazení kytek do městskýho parku mělo by být realizováno s láskou, s dobrým úmyslem a s úsměvem.
      Z trucu, ze zoufalství, a s vráskou ‚co-bude-dál‘ na čele by mě ty macešky nevykvětly. Dělala jsem dobrovolníctví, studuji, učím se znakovou řeč, sportuju…. a volný čas ráda trávím aktivně a společensky, je to druh relaxace, který sama vyhledávám. Ale má to být třešnička na dortu. Já potřebuju ten dort abych si zasloužila třešničku.

      Drazí ‚kolegové na cestě na pracák, i vy, na cestě pod most‘, musíme to brát pozitivně, naštěstí je těch cest a mostů v naší krajině ještě pořád dost.

  11. Lea napsal:

    Dobrý den vsem,

    rada bych tez reagovala na vyse uvedeny clanek.
    Uprimne se domnivam, ze snaha autorky byla dobra, avsak realita je vskutku Uplne Jina.

    Jak jsem si cetla reakce ctenaru, myslela jsem u toho na manzela. Jako odbornik v geodezii je jiz – opet – nekolik mesicu nezamestnan a v podstate jsme radi, neb jeho posledni zamestnani kde byl 7 mesicu u jedne stavebni firmy byla cerna mura. Sikana je slabe slovo, z lidi se tam stavali jakesi chodici loutky, kt pred zachranou vlastniho krku byli ochotni hodit pres palubu cokoli co se lidskosti tyce. Pro manzela byla vypoved kt dostal vysvobozenim, psychicky je na to ted mnohem lepe, byt nam prisla 3 mesice po te co uz u firmy nepracuje napriklad faktura na 33 500, pro jakesi jeho udajne pochybeni jeste kdyz byl ve funkci a tak bych mohla pokracovat. Ja osobne se domnivam, ze to nebyla firma, anybrz mafiansky spolek, kt tezi ze zoufale situace lidi, kt proste nutne praci potrebuji, byt podcenenou a nelidskou.

    Nase zkusenosti jsou takove, ze je nam lepe, kdyz je manzel doma a ja pracuji, byt i ja jsem hluboce za svou kvalifikaci /vystudovala jsem FF/, ale ve skolstvi zde neni sance sehnat misto a tak jsem vzala za vdek praci servirky v nastesti jen 15 minut vzdalenem Rakousku, kde alespon vyuziji jazyk, ale predevsim uzivim tim nas a nase deti.

    Vsem kteri jsou jako muj manzel v podobne situaci preji predevsim dobre rodinne zazemi, pr se domnivam ze to muze vyznamne pomoci v psychicke rovine muzi, kt se ze zivitele stava „zenou v domacnosti“ /v nasem pripade to ovsem neni tragicke, neb manzel je na rozdil ode me domaci typ a rad pracuje na dome a na zahrade, takze se vskutnu nema sanci nudit, byt to samozrejme neni v zadnem pripade idealni/.

    Ale jeste zpet ke clanku, rekvalifikace, jazykova vybavenost apod. to vse muj muz tez absolvoval, ale je to vskutku jako predem, prohrana bitva, ci snad boj s vetrnymi mlyny. Presto se domnivam, ze je mozne i v takto obtizne situaci nalezt radost, kt se nam pomalu ze zivota vytraci.

    Vsem drzim palce a preji Lepsi vyhlidky,

    L.

    • Ramona napsal:

      Leo, tak to je jako když mluvíte o naší rodině. U nás to máme podobně. Manžel pracovat chce a umí, pracoval nepřetržitě 26 let, má bohaté zkušenosti z IT firem, od nákupu, logistiku po obchod. Před 2mi lety firma hromadně propouštěla, mezi propuštěnými byl i manžel. Nejprve jsme si nedělali starosti, neboť jsme nevěřili, že je dnes možné skutečně práci nezískat, byť o ní moc stojíte a kvalifikaci máte. Manžel buď dostává odpovědi typu, že je nedostačující a vybrali jiného uchazeče, byť do puntíku životopisem odpovídá (tak by mě zajímalo, podle čeho personalisti došli k závěru, že neodpovídá, když si ho ani nepozvou na pohovor (to by mě čert vzal, když někde čtu, že lidé dělají chybu, když se hlásí na „neodpovídající“ pozici – to manžel fakt nedělá). Maximálně už začal ze zoufalství odpovídat na pozice daleko horší, než pro které má kvalifikaci, ale tam je pro ně bohužel zase „překvalifikovaný“, pokud tedy dá na rady změnit obor, tak tam zase narazí na právě ten neodpovídající životopis a dotazy, proč chce v 47letech měnit obor? Nakonec vyberou jiného, kdo má v oboru zkušenosti. Znám ho velmi dobře, vím, že je skutečně schopný, ale už dávno došel humor jak jemu, tak mě. Jediné štěstí je, že já mám prozatím práci dobrou a dokážu nás prozatím uživit všechny, včetně 2 dětí a našeho zvířecího osazenstva (:-) – trocha humoru mi ještě zůstala :-). Jenomže co já vím, jak dlouho se naše firma udrží, co pak? Ekonomická krize je znát již i u nás a když vidím jak je na tom manžel, tak bych si zoufala. Je samozřejmě rád, že alespoň já práci mám, ale je to chlap, který chce dělat a ano, čas využil k tomu, že vymaloval dům, opravil plot, zprovoznil elektriku na chatě jo, povzneslo ho to a cítil se jistě fajn, absolvoval jazykový kurz pro zdokonalení, ale co dál, až začnou docházet peníze? Ono z jednoho platu, byť je třeba slušný už se mnoho ušetřit nedokáže, na co rady o podnikání, školách? To máme všechny poslední peníze nacpat do podnikání s pochybným výsledkem, nebo teď bude manžel 5 let studovat a peníze, které byly určeny na studium dětí vrazíme do toho a až dostuduje, tak mu bude 52, bude v kategorii 50+, tedy v ČR nezaměstnatelný? Musím říct, že se chci občas přidat ke všem těm, co zde psali o skocích ze skály. Člověk se zase vždycky oklepe, protože máme děti, ale je to už vyčerpávající. Za poslední 2 roky se podařilo manželovi pracovat u jedné společnosti cca 5 měsíců a přesně jak píše Lea, byla to naprostá noční můra a denodenní šikana s cílem vyždímat ze zoufalého člověka maximum za minimum peněz, takže nakonec bylo vysvobození, že tam skončil. Dnešní doba je opravdu děs běs a to bych se ještě před 2mi lety hádala, že ne. Opravdu není nad vlastní zkušenost, ale slibuju, že když manžel práci dostane, že už budu věřit každému, kdo mi bude vyprávět svůj smutný životní osud :-).Fakt a držte nám místo pod mostem a na skále, jo? Bude nám při tom třeba veseleji. Ještě mě napadlo, co založit firmu odpadlíků?

  12. Lea napsal:

    A jeste bych rada k panu Lubosovi:

    naprosto souhlasim, domnivam se dokonce, ze „my to proste neumime“. Pokud mohu nyni srovnavat situaci v Rakousku a u nas je to jako dva odlisne kontinety. Socialni situace, system duchodu, jistot a pracovnich prilezitosti je tam vskutku uplne jina a je to predevsim diky tomu, ze oni „to proste lepe umeji“.Mam tim na mysli vedeni statu a celeho aparatu. Zde spatruji zakladni kamen u razu, u nas to proste nefunguje ani z prava, ani z leva, co s tim? nevim, jen se modlim, aby nase deti uz meli ve vedeni takove osobnosti, kt to mysli s nasim statem lepe, nebo, aby si nasli uplatneni v jinem state.
    L.

    • Luboš napsal:

      Děkuji za reakci od paní Lea.
      Máte pravdu že v Rakousku to vše funguje lépe.Mám tam kamarádku,bydlí v St.Peltnu a mockrát jsem tam byl a vše slyšel. Jenže!! oni si nenechali republiku rozkrást jako my. Po uchopení moci v r.90 Klausem se řešilo jak s trhem. Všeobecně. Komárek chtěl mantinely pro výrobce,prodejce a pro všechny.Proto skončil. Protože Klaus řekl,že není potřeba regulace,že trh si sám řekne. No a řekl. Najednou se vynořilo různých pseudo podnikatelů,zlodějů,restituentů a podobných.A vzhledem k tomu,že byli všichni navzájem kamarádi, tak je neměl ani kdo odsoudit. A až se vše hodnotné rozkradlo a rozprodalo za pakatel,tak jsme tam kde jsme.Myslím si,že cesta ven už není. EU je před krachem,my nemáme žádnou továrnu ani podnik státní,vše se přetransformovalo v akciovky beze jmén.Mladí se vychovávají v duchu pseudokapitalismu kdy jim začínají vadit starší lidé a důchodci, kteří jim ubírají místo na slunci a chtějí důchod za ty roky co zde pracovali. Nedopadne to dobře. No a na závěr. Od února 2011 stále práci nemám. Oslovil jsem 130 firem,byl na pohovorech a odpověd jako přes kopírák. Vybrali jsme vhodnějšího uchazeče. Ještě asi pů roku vydržím s penězi….a pak?….no co asi……vysoký most to jistí. Mějte se pěkně přátelé stejného osudu.

  13. Lenka napsal:

    Ahojky, je mi 37 let, jsem bez práce teď 3 měsíce, mám těžké deprese…nevím co dál:-(.Mám stř. školu, ale hledám místo i dělnice, operátorky…každý den píšu a volám někde a pořád nic. Chci moc pracovat ale jak?….můj problém je i přítel, on z Ostravy nikde nechce jít, je mi 42 a má práci tak proč by na stará kolena začínal někde jinde:-(.Začarovaný kruh, mám sto chutí se zbalit a prostě odejít někam kde práce je…pracovala jsem i v Německu, tak klidně i tam…..ale ztratit kvůli tomu vztah , trvá už 15let? nevím jak dál…….ale tento stav mě fakt ubíjí…já člověk, který se jen smál,je jen doma, jí….trápí se, nic ho nebaví……jsem pořád unavená a nechci ani chodit pomalu ven, jen, aby se mě nikdo nezeptal na věc: ahojky jak se máš? co děláš….. ať mi každý tvrdí, že práce je, není……a není to výmluva…..

  14. nikox napsal:

    Zdravím, jediným možným řešením je podnikání. Problém je v tom, že podnikání není pro každého. V předchozích příspěvcích někdo psal o milionových investicích. Dnes v době, kdy se dají velké peníze vydělat na internetu není potřeba téměř žádných investic. Jde pouze o to začít. Samozřejmě, že někdo bude argumentovat tím, že o podnikání na internetu nic neví. Je to pouze o tom si najít správné informace nebo zajít na vzdělávací kurz.

    • Luboš napsal:

      Podnikání?? V dnešní době krachují i malí podnikatelé.Pár jich znám co to museli vzdát.A o jakém podnikání Vy mluvíte? Něco jako megapodvod pod značkou práce z domu?? Kde musíte napřed poslat peníze a potom se neděje nic? Nebo máte na mysli něco jiného? Proč se nepodělíte s potřebnými když píšete,že se dají na netu vydělat velké peníze. Mnoho lidí nepotřepuje ani tak velké peníze jako vůbec nějaké. Dáte spoluobčanům radu??

  15. Jirka napsal:

    Do svých 37 let jsem nepřetržitě pracoval u velké telekomunikační firmy. Po propuštění ze zaměstnání (z organizačních důvodů) jsem si během pobytu na ÚP 2 roky dálkově dostudoval VŠ magisterské studium v bláhové představě, že budu mít větší cenu na trhu práce.

    Nyní ve čtyřiceti letech jsem v situaci absolventa, který má ve svém životopise 2,5 letou „pauzu“, která se stále zvětšuje. Personalisté na moje pracovní nabídky buď vůbec neodpovídají nebo se omezují na strohé: „Bohužel, do dalšího kola jsme vybrali kandidáty, kteří lépe splňovali … “

    Myslíte si, že existuje nějaká možnost, jak přesvědčit personalisty o tom, že dlouhodobě nezaměstnaný člověk není „líný“ a stojí za to ho pozvat alespoň do prvního kola výběrového řízení?

  16. Sabina Morawitzová napsal:

    Dobrý večer, pane Jirko,
    možná při dálkovém studiu zaměstnavatelé v životopise postrádají nějakou brigádu nebo další aktivní počin kromě studia. Bylo by vhodné, pokud jste tak neučinil, uvést i pracovní zkušenosti, třeba i krátkodobé a odpovídající nižší kvalifikaci, pokud jste je vykonával. Brigádu lze dobrovázet slovy „jako přivýdělek během studia“. Lze si přivydělat v omezené výši i během registrace na ÚP. Personalisté ocení aktivitu, i kdyby se mělo jednat o stáž nebo dobrovolnictví. Také to něco napoví o Vaší flexibilitě – další obava personalistů může pramenit z toho, že uchazeč dlouho vykonával práci u jednoho zaměstnavatele, a nemusí být adaptibilní na změnu. A obecně panuje předsudek, že při dlouhodobé nezaměstnanosti nad jeden rok, se oslabují pracovní návyky a aktivita uchazečů. Studium tyto obavy do jisté míry snižuje, ukazuje píli a cílevědomost, ale je dobré ho doplnit dalšími aktivitami v CV. V současnosti funguje projekt stáží nejen pro absolventy pro získání praxe v oboru, který vystudovali či v příbuzné oblasti. Týká se také dlouhodobě nezaměstnaných a dalších ohrožených skupin na trhu práce. Kromě získání zkušeností a údaje do životopisu, je zde v budoucnu naděje na získání pracovního místa, pokud se stážista osvědčí. Také záleží na zaměstnavateli a jeho možnostech. Zde je odkaz: http://www.stazevefirmach.cz/vypis/aktuality/. Přeji mnoho štěstí.

  17. Jirka napsal:

    Dobrý den paní Sabino,
    moc vám děluji za odkaz na stáže ve firmách. Určitě vyzkouším i tuto příležitost.
    Člověk registrovaný na ÚP podepisuje prohlášení, že není studentem denního studia a proto je dálková forma studia jedinou cestou, jak si bez porušení pravidel hry zvýšit kvalifikaci. Status dálkového studenta však není překážkou pro to, aby člověk poctivě studoval s normálními studenty denního studia – což je dle mého názoru jediná možnost jak se něco doopravdy naučit.
    V průběhu své nezaměstnanosti jsem prošel několika krizemi, tak jak je popisují mí kolegové výše, ale ty naštěstí jenom zvýšili mou rezistivitu vůči dlouhodobému stresu. Díky studiu jsem se zase vymanil z určitého stereotypu a díky tomu, že jsem se musel přispůsobit lidem o spoustu let mladším (dokonce jsem začal sportovat), jsem získal poměrně slušnou fyzickou i mentální kondici.
    Nyní jsem ve fázi, kdy si připadám jako nějaké zboží, které na sebe musí vymyslet nějakou vhodnou reklamu, tak abych zaujal personalisty, kteří z různých důvodů mohou trpět předsudky (viz. vaše poznámka o ztrátě pracovních návyků) a kteří si možná ani neumí představit, čeho je člověk ve čtyříceti letech schopný.)
    Proto teď aktuálně potřebuji vymyslet CV, které bude založeno na mých vlastnostech a kompetencích, případně na něčem, co u dotyčných personalistů podnítí jejich zvědavost a zájem mně pozvat na osobní setkání, kde už je veliká šance je nějak přesvědčit:)
    Napadá vás nějaký způsob, jak toho dosáhnout?
    Děkuji.

    • Jirka napsal:

      Ještě bych doplnil, že většinu personalisty – teoretiky doporučované způsoby způsoby kontaktování potenciálních zaměstnavatelů jsem zkoušel (strukturovaný životopis o jedné straně A4 se zdůrazněnými pasážemi týkajících se poptávané pracovní pozice + průvodní dopis s uvedením všech všech poptávaných požadavků včetně motivace pro danou práci, aktivní oslovování firem (většinou skončíte na nějaké recepci a dál vás nepusti – personalisté nejsou ochotní ani telefonovat, natož si sjednat schůzku).

      Ještě zvažuji nějaký nápaditý videoživotopis (video resume) a nějaký nekonvenční životopis ke kterému se snažím najít nějakou inspiraci právě zde …

      • Sabina Morawitzová napsal:

        Dobrý den, pane Jirko,
        věřím, že Vaše odhodlání a aktivita brzy najde odezvu u osvíceného zaměstnavatele. Jste povzbuzením pro uchazeče, kteří procházejí různými krizemi, které se pojí s těžkou životní situací jako je dlouhodobá nezaměstnanost. Lze vyjít z krize posílen tělesně a duševně, zvýšit svoji psychickou odolnost. Napadá mě ještě obrátit se na nějakou renomovanou personální agenturu, která by mohla napomoci otevřít dveře k personalistům.
        Je možné podívat se třeba na stránky http://www.apps.cz/clenove-apps.html či na jiné profesní sdružení. Personální konzultant by mohl probrat s Vámi strategii hledání práce, upravit CV, nasměrovat na vhodnou profesi pro Vás.
        Co se týče netradičního provedení CV, je to současný trend, způsob, jak se odlišit, zaujmout. Oceňovaný je zejména ve tvůrčích profesích – je možné video, hudební klip, graficky povedený prospekt, komiks či story board popisující Váš profesní život a růst. Držím palce, ať se podaří najít práci, kde využijete všechny své talenty, znalosti a dovednosti!

  18. kleopatra napsal:

    Dobrý den,je mi 39let a taky jsem až do konce loňského roku nikdy nezažila být nezaměstnaná, ale situace se změnila a už tři měsíce jsem n ÚP a zjišťuji jak moc je to deprimujíci a náročné, sehnat jakoukoliv práci.Mám středoškolské vzdělání i kurs na pracovníka v soc.službách(a další kurzy k tomu potřebné)+ spoustu let praxe, mám taky zkušeností i v jiných odvětvích a navíc jsem i manuálně zručná a je to jak píšete, jako by personalisté snad lidi s praxí nechtěli, někdy mně přijde i že mají nesmyslné požadavky, také že své moci náležitě využívají a vychutnávají si to.Na některých pohovorech (zatím mě pozvali vždy, tam kde jsem posílala svůj životopis)mají tak hloupé otázky(které vůbec nesouvisí z požadovaným místem),že jsem dost často jim chtěla na rovinu říci co si o nich myslím a poslat je kamsi, ale vždy jsem se nad to povznesla a myslela si své!A to jsem ochotna se ledasco nového naučit i pracovat s dobrým nasazením,ale koho to zajímá…….
    Je mi z toho všeho smutno, pocity asi většina píše,je to taková beznaděj,ale musím doufat,že snad zase jednou bude líp,jen aby jsme do té doby neskončili pod mostem ,kdyžtak i mně tam držte místo…. 🙂
    s pozdravem pro lepší zítřky a roky (čemuž bohužel sama moc nevěřím) !!!

  19. Jan napsal:

    Díky za rady, ale stejně nevidím žádnou cetu do předu, už jsem 4 roky bez práce a začíná mě to už opravdu unavovat. Cítím se jako vyžírky a už si ani nepřipadám jako člověk, vážně přemýšlím že se na všechno už vykašlu a půjdu to skončit. Protože tohle už opravdu není život, ale utrpení.

  20. Petr napsal:

    Dobrý den
    Taky se přidám
    Pracoval jsem 7let na It pozici, byl jsem servisní technik, moje paní mněla nehodu za kterou nemohla. Zůstala půl roku ležet a já jsem se musel o ní postarat proto mně propustili již dva roky nemám práci chci pracovat skušenosti praxi vzdělání mám. Můžu pracovat na pozici řidiče, it technika prodejce. Když na pohovoru zjistí že mám dítě a nemocnou ženu tak mi zdělí že se ozvou. Jsem zoufalí v nájmu dlužím.

  21. Martin napsal:

    Zdar a sílu hoši 38 mi je,

    Jsem také v klubu IT specializace: HW, network a podobně, managerská pozice v marketingu pro mobilního operátora obchod pro firemní klientelu. No takže skončila partnerská společnot a už jsem stál na pracáku. A už to bude také 4 roky. Krávy z pracáku mi jen hází klacky pod nohy a ponižují a to mi platej jen zdravotní pojištění a nic víc nechci, abych si neříkal no tak na retka mám tak vo co jde, člověk trpí jak kristus, ale to svinstvo cítíte sami takže to nebudeme pitvat. Tak co teď práci v oboru si předávají jako žezlo a pokud se o vás nikdo nezmíní pak není šance se vyhoupnout do sedla. Na nějaký skladníky nás nevemou a nebudeme si nic nalhávat je to dobře na 12h denní/noční mezi feťákama a jinejma šmejdama fakt nemáme. Já to jednou zkusil a omylem mě tam vzali a už je to hodně dlouho a říkám poblil jsem se z toho, jednak to ponížení kam jsem klesl a pak ty lidi okolo to je daleko větší problém, nad tím se na chvilku zamyslete a přesně tak to je. Teď si říkáte mě to nevádí já bych to bral, tak bacha tohle není fair-play. jednoduché pravidlo pokud nejsi feťák a zmrd neser se do skladu jinak tě to položí. Makejte na svých skillech to jediný vás udrží ve hře, makejte na svých webovkách a tím se prezentujte máte pytel času to jediný Vám dá možnost ukázat kdo jste, situace je hrozná a nebaví vás ani dejchat, ale makejte na sobě a zlepšujte se, mozek nesmí mít možnost ochabnout, učte se programovat klidně od začátku a specializujte se na to na co nebyl čas. Ráno vstanu v šest a jedu a skončím úplně hotovej v noci, ale vidím jak se posouvám vpřed. Nejste blbci takže si zbytek domyslíte. Žádnej chlast žádná televize a žádný lidi co vás budou tahat ke dnu. Nepřestávejte makat a hlaste se do svého oboru, nedělejte weby kde budete brečet jak to je na hovno. IT specialista není blbec je to odborník a maká na sobě, aby byl lepší určí si cíle jde si za tím. Moc Vám přeju normální práci a sobě taky:) A to jak se cítíte, z vás bude vyzařovat i po telefonu. Makám na sobě a taky brečím, ale to nikdo nesmí vědět. Až najdete lepší způsob, jsem jedno velký ucho. Mozek je sval takže posilujte ho a nenechte ho vydechnout. Já se cejtím mnohem lépe a cítím jak najednou mám ze sebe lepší pocit a každopádně umím nový věci a to není málo. je to lepší než depka a psychouš 🙂

  22. honza napsal:

    Byl jsem bez práce bezmála rok a půl. Měl jsem totiž ošklivě dolámanou nohu, takže jsem byl hodně dlouho doma a zaměstnavatel si mezitím našel náhradu a po návratu do práce jsem dostal výpověď. Nemohl jsme nikde nic sehnat, až mě přítelkyně přivedla na myšlenku začít podnikat. Dělal jsem dřív v pneuservisu, jsem i vyučený, takže volba byla jasná, co to bude 🙂 Vzali jsme společné úspory, pronajali prostory a u V&W obchodu jsme objednali veškeré potřebné vybavení do začátků, neměl jsem vůbec nic. Trvalo nějakou dobu, než se obchod rozjel a než jsem si mhl dovolit někoho k ruce. Pracoval jsem v servisu sám, přítelkyně dělala účetnictví, tak to bylo na začátku náročné, ale teď už se nám daří a můžu si dovolit občas i dovolenou 🙂

  23. Romana napsal:

    Dobrý den i jábych rád přidal svůj příběh. Jak jsem byl bez práce a jak díky mému švagrovi všechno dobře dopadlo…Třičtvrtě roku na úřadu práce 3 děti na krku a almužna, kterou jsem s pracáku dostával už přestávala stačit našemu rodinnému rozpočtu. Když jsem po 5 měsících přestal dostávat i tu podporu, už to začalo být kritické a i hádek s ženou přibívalo! Pak se stak zázrak a asi za 4 měsíce přišel za mnou švagr s tím, že by si chtěl otevřít pneuservis a že by se hodila ta stodola co mam já a jestli s ním nechci jít do toho…Samozřejmě ss ohledem na prázdnou kasu já mohl poskytnout jen tu stodolu a švagr zase nakoupil výhodně ve WaV obchodě veškerý materiál a zařízení. Začátek byl těžký ale už fungujeme skoro 2 roky a rodina je spokojená a tím pádem i já.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | Spolupráce | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 Portál práce KARIERA.CZ s.r.o.