Poruchy osobnosti na pracovišti

Vydáno 17.duben 2016 v 13:52, redakce

Duševní poruchy většinou nahánějí hrůzu, nevíme přesně, co vše si pod tímto pojmem představit. V krimi zprávách a detektivkách se setkáváme v souvislosti se zločinem s pojmy jako psychopat nebo sociopat. Pachatelé trestných činů jsou však jen špička ledovce. Ve skutečnosti existují poruchy osobnosti v různých podobách a intenzitě.

Fotolia_99106701_XSVyskytují se častěji, než jsme připraveni si připustit. V našem okolí a na pracovišti se s nimi můžeme běžně setkávat. Často není na první pohled poznat, s kým máme tu čest. Ukáže se až časem, že lidé s poruchou osobnosti fungují dle svých pravidel a mají vlastní vidění světa. Co všechno jsou poruchy osobnosti a jak je na pracovišti rozeznat?

Jedná se o závažnější stavy než neurózy nebo poruchy nálad. Poruchy osobnosti dříve nazývané psychopatie a sociopatie souvisejí s genetickými vlivy, s traumaty a deficitem pozornosti a lásky v dětství, se sociálními vlivy a s vyšší mírou stresu v průběhu života.

Jedná se o celoživotní zatížení, které lze obtížně léčit, ale pokud jedinec pracuje, je určitá naděje na zmírnění příznaků vlivem psychoterapie či užíváním léků. Nesouvisí s inteligencí ani se vzděláním. Týkají se obou pohlaví, ale pro zestručnění je v textu použit mužský rod. Jedinec s poruchou osobnosti má zachovanou schopnost samostatného rozhodování a tím pádem trestně právní zodpovědnost za své činy.

Pandořina skříňka

Poruchy osobnosti se na pracovišti projevují někdy až v druhém plánu. Lidé s poruchou osobnosti ve většině případů navenek působí obvyklým dojmem, někdy se chovají výrazně sebevědomě a zdají se být „nad věcí“. Pandořina skříňka s jejich skrytou částí osobnosti se otevře až pod vlivem nepříznivých životních okolností, vlivem stresu či vypjatých emocí. Pak se prozradí rigidními myšlenkami, neobjektivním pohledem na realitu, impulsivitou a překvapivými emocemi.

Asociální vzorce chování si vytvořili kdysi v období psychického vývoje, zřejmě ze sebeobranných důvodů. Lidé s poruchou osobnosti nemají náhled na svou poruchu, nevnímají, že fungují jinak, málo empaticky a mimo běžné sociální normy. Nemají většinou potřebu své nepřizpůsobivé chování změnit, pokud je k tomu nepřivede jejich zoufalé okolí, opakované konflikty s lidmi nebo profesní neúspěchy.

Desítka nejčastějších poruch osobnosti

Mrzouti a podivíni

  • Paranoidní porucha osobnosti:

    Tento kolega bude ostražitý a podezřívavý k celému světu. Obává se, že bude ostatními zneužit nebo vykořisťován. Automaticky očekává odmítavé nebo nepřátelské chování od druhých. Testuje své kolegy, nakolik jsou loajální a důvěryhodní. Za vším hledá skrytý záměr. S logikou a důkazy nepochodíte, nepřipustí ohrožení svých domněnek. Pokud se dostane do úzkých, svede vinu na ostatní. Může dojít až k nekontrolovatelnému výbuchu hněvu. Antisociálním chováním a projevy sebeobranných mechanismů narušuje vztahy v pracovním týmu. Je omezena i jeho pracovní výkonnost.

  • Schizoidní porucha osobnosti:

    Kolega s touto poruchou mívá potíž s vyjadřováním citů. Bývá emočně oploštělý, projevuje se s odstupem až chladně, mezilidské vztahy mu jsou lhostejné. Nereaguje na kritiku ani na pochvalu. Upřednostňuje samotu i v pracovním životě, obecně nemá zájem o bližší lidský kontakt, vyhýbá se zařazení do pracovního týmu. Jeho obranou jsou úniky do fantazie a intelektualizace problémů.

  • Anankastická porucha osobnosti:

    Puntičkářský kolega, zarytý perfekcionista, který ulpívá na bezvýznamných detailech, usiluje o dokonalost a striktní dodržování pravidel. Strnulý je i v oblasti uvažování, cítění a chování, chybí mu schopnost empatie. Trvá na tom, aby se jeho pravidly řídili ostatní. V důsledku má ale on sám potíže s dochvilností a dodržováním pravidel. Je pracovitý, ale práce ho hlouběji neuspokojuje. Má strach z neúspěchu, staví se kriticky k sobě i ostatním. Podceňuje kolegy a jejich pracovní výkony. Zdá se, že se umí bavit o jen o práci a vztazích na pracovišti. Obranným mechanismem bývá projekce, kdy připisuje vlastní nepřijatelné vlastnosti nebo emoce druhým lidem. Uniká před životem do emoční izolace či do stavu pasivity.

  • Pasivně-agresivní porucha osobnosti:

    Tento typ kolegy dlouhodobě pasivně odporuje okolí, pravidlům a společenským normám, což narušuje jeho profesní a sociální život. Podává nekvalitní pracovní výkon a záměrně nedokončuje práci nebo aspoň dělá obstrukce s jejím odevzdáním. Mezi časté projevy pasivní agresivity patří zapomínání, otálení a oddalování řešení, mlčení, nereagování, neústupnost a tvrdohlavost. Ve stínu těchto projevů je malé sebevědomí, nízká sebejistota a negativní až nereálný pohled na svět. O sobě je přesvědčen, že podává vždy vyšší výkon, než jeho okolí vidí. Nedokáže přijmout radu ani kritiku. On sám je kritický k nadřízeným. Obranným mechanismem bývá popření skutečnosti a racionalizace, kdy se pokouší vysvětlit své jednání způsobem přijatelným pro sebe i okolí.

Vzteklouni a herci

  • Disociální porucha osobnosti:

    Na pracovišti se člověk s touto poruchou vyskytuje zřídka. Pohybuje se spíše na okraji společnosti, někdy i na hraně zákona. Je pro něj typická nezodpovědnost, osobnostní nezralost, impulzivita, podrážděnost, konfliktnost, dětinskost, egoismus, agresivita vůči sobě i ostatním. Nezná pocity viny a soucitu, nepředvídá důsledky vlastních činů. Neumí plánovat, setrvat u jedné činnosti ani pěstovat partnerské vztahy. Postrádá sebekritiku a ze svých nezdarů obviňuje okolí.

  • Emočně nestabilní porucha osobnosti:

    Lidi s poruchou emocí se projevují impulsivitou a zbrklostí. Emoční labilita vrcholí návaly intenzivního hněvu, snadno se rozčílí, zejména, když jsou kritizování. Mají problém odložit momentální uspokojení. Rozděluje se na dva typy. Impulzivní, který je náladový, nevypočitatelný, výbušný, konfliktní. Nevydrží delší dobu u jedné pracovní činnosti, očekává okamžitý užitek či odměnu. Kritika v něm vzbuzuje nenávist až násilí. Druhý typ je hraniční, u kterého je častý bezdůvodný hněv. Nemá reálnou představu o vlastní osobě. Neumí se zdravě rozhodovat, má strach z odmítnutí, což podněcuje podrážděnost, úzkostné stavy a pocity prázdnoty, které mohou vyústit v krátkodobé deprese. Někdy žije ohrožujícím způsobem života, může mít sklony k sebevraždě. Mívá potíže udržet si stálé zaměstnání.

  • Histrionická porucha osobnosti:

    Často jsou to kolegové, kteří na sebe rádi upoutávají pozornost. Jsou nápadně, atraktivně oděni, hovoří poutavě, s dramatickým podtextem a disponují hereckým nadáním. Očekávají přijetí a kladné hodnocení od ostatních. Pokud se jim nedostává, projevují nespokojenost, reagují nepřiměřeně emotivně až dětinsky, mají nízkou frustrační toleranci. Může se projevit i potíž s odložením vlastních potřeb a sklony dávat věcem erotické zabarvení. Mohou mít románky na pracovišti. Nepříjemné zážitky vytěsňují nebo somatizují do tělesných potíží.

  • Narcistická porucha osobnosti:

    Kolega „Narcis“ může působit vysoce sebevědomě, charismaticky a dokonale. Po dalším ohledání i arogantně, dominantně a domýšlivě. Trpí pocitem velikášství a privilegovanosti. Potřebuje být obdivován a uctíván okolím. Pokud to tak není, dokáže na oplátku krutě ublížit. Používá psychického násilí, hněvu, manipulace, ignorace až zavržení druhého, když nesplní jeho nároky. Má nízkou schopnost empatie. Sám přitom může v hloubi duše trpět nejistotou, osamělostí, neláskou k sobě, úzkostmi a depresemi. Část narcistických osobností kritiku okolí nevnímá, pro zbytek je nesnesitelná a ponižující, vyvolává hněv a pomstu. Svým chováním vlastně maskují hluboké pocity méněcennosti a nedostatečnosti.

Strašpytlové a bázlivci

  • Vyhýbavá porucha osobnosti:

    Tento kolega má problém navazovat sociální vztahy, při neúspěchu hledá chybu v sobě. Pociťuje nejistotu z toho, zda je přijímán ostatními. Z mezilidských kontaktů má obavy a pociťuje vnitřní napětí, inklinuje k izolaci od společnosti. Považuje se za nezajímavého pro ostatní a má nadměrné obavy z vystoupení na veřejnosti. Touží po přijetí a ocenění, sužuje ho strach z neúspěchu. Často se u něj vyskytuje úzkost a depresivní pocity. Obavy ze selhání ho zpomalují i v pracovních činnostech, zejména když pracuje před očima kolegů.

  • Závislá porucha osobnosti:

    Setkání se spolupracovníkem se závislou poruchou může být náročné na trpělivost. Tyto typy se na pracovišti projevují nízkou iniciativou a neschopností samostatně se rozhodnout, snaží se získat radu a podporu od ostatních. Bojí se projevit svůj názor. Mají tendenci vytvářet si závislost na druhých lidech, kterým se pak podřizují a přenášejí na ně zodpovědnost za rozhodnutí. Sami se cítí bezmocní, žijí s pocitem, že se sami o sebe nezvládnou postarat, mají přehnaný strach z opuštění a samoty. Velebí člověka, ke kterému se upnou a přizpůsobí se mu. V případě ohrožení vztahu mají sklon k úzkostem a depresi.

Jak jednat s narušenými osobnostmi v práci

Určitá cesta, jak jednat s kolegy s poruchou osobnosti, je použití kritického myšlení. Udělat si vlastní názor na věc racionálním uvažováním a ověřováním faktů, které jsou nám k dispozici. Důvěřovat, ale prověřovat. Za svým názorem je třeba si stát, obhájit ho nezvratnými argumenty a nenechat se tlačit do kouta. Důležité je jednat vždy na rovinu.

Obecně se vyplatí odolat momentální výzvě ke konfliktu a ve chvílích vypjatých emocí počkat až na vyhasnutí afektu. S odstupem si o příčině napětí teprve promluvit. Zrychlené typy se lze pokusit jemně zklidňovat, zpomalené povzbuzovat. Každého kolegu je na místě upřímně pochválit, když je za co. Kritiku tlumočit jen mezi čtyřma očima a konstruktivně, tedy jako možnou nápravu situace či chování, a nepojímat to jako útok na kolegovu osobnost.

Zásadní je přijímat každého člověka s respektem a tolerancí k možným odchylkám od běžné normy, pokud však svým jednáním neubližují ostatním. Je třeba si uvědomit, že poruchu osobnosti nepřevychováme ani neodstraníme, můžeme jen pomoci zmírnit patologické projevy chování. Klíčové je kolegovi naslouchat, zvažovat slova, nebrat si události příliš osobně a uvědomovat si, že většinou za podobnými potížemi stojí nedostatek lásky v dětství, nízké sebevědomí a narušená sebeúcta. Je však nezbytné nastavit hranice, které nás ochrání, a podle potřeby je diplomaticky připomínat. Mohou mít i písemnou podobu ve formě pravidel chování na pracovišti.

Pár slov na závěr

Snaha vyjít po dobrém nebo aspoň neutrálně se spolupracovníkem s poruchou osobnosti mívá nejistý výsledek. Ne vždy se to daří a někdy je třeba odejít z pracoviště z pudu sebezáchovy, zejména, pokud se jedná o nadřízeného pracovníka. Některé narušené osobnosti vyvolávají kolem sebe silný stres, mohou i šikanovat kolegy. Žádné negativní projevy a formy chování na pracovišti nesmějí být přehlíženy nebo zatajovány. Je třeba je oznámit vedení, zavčas razantně řešit a programově se věnovat prevenci nežádoucích jevů na pracovišti.

Ing. Sabina Morawitzová

Sdílet/Uložit

Kategorie: Pro firmy, Pro zaměstnance

Štítky: , , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | Spolupráce | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 Portál práce KARIERA.CZ s.r.o.