MÁ ZAMĚSTNAVATEL PRÁVO NA ZMĚNU SMĚN?

Vydáno 8.leden 2018 v 11:40, redakce

Pracujete jako dělníci na dvousměnném provozu. Jednoho dne za vámi přišel šéf s tím, že od příštího měsíce budeme na ranní směnu nastupovat nikoliv v 7:00, ale o hodinu dříve. Lze se proti takovému postupu bránit?

A jak je rozvržení pracovní doby zpracováno v zákoníku práce? Nejen na tyto otázky se zaměřujeme v následujícím textu.

Pracovní dobu stanovuje vždy zaměstnavatel – určuje tedy začátek a konec směn. Dbá přitom určitých zákonných limitů (například povinných přestávek) a také předpisů souvisejících s BOZP (= bezpečnost a ochrana zdraví při práci). V zásadě existují čtyři modely rozvržení pracovní doby.

ROVNOMĚRNÉ (= BĚŽNÁ PRACOVNÍ DOBA)

Směny jsou naplánované každý týden stejně, zaměstnanec pracuje například od pondělí do pátku v termínu 9:00 – 17:00. V jednom týdnu je možné odpracovat (bez přesčasů) maximálně 40 hodin.

NEROVNOMĚRNÉ (= KRÁTKÝ A DLOUHÝ TÝDEN)

Každý týden může být pracovní doba rozvržena jinak. Sleduje se tedy nikoliv maximální počet hodin v jednom týdnu, ale průměrná doba za takzvané vyrovnávací období. To může být i velmi dlouhé (i kalendářní rok, tedy 52 týdnů). Průměrná pracovní doba ovšem nesmí v součtu opět přesáhnout 40 hodin.

Přesto nemůže zaměstnavatel požadovat nepřetržitou práci v jednom a pak nabízet volno v druhém týdnu. Existují totiž povinné přestávky mezi směnami a další zákonná omezení.

V obou případech je zaměstnavatel každopádně povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejméně dva týdny před jejím uvedením v platnost. Nevýhodou ovšem je, že zaměstnanec se proti tomu nemůže jakkoliv bránit. Takže je nutné zmíněné vyhlášení dodržovat.

PRUŽNÁ PRACOVNÍ DOBA

V tomto případě si zaměstnanec sám volí její začátek i konec, ale je povinen být na pracovišti v základní pracovní době. Je například stanoveno, že na něm musí být každý všední den mezi 10:00 a 15:00 hod. Zda však přijde v sedm ráno a odejde po obědě, nebo naopak dorazí do až v poledne a “maká” do večera, zaměstnavatel již neřeší.

I v tomto případě se pracuje s průměrnou týdenní pracovní dobou, která musí být alespoň ve vyrovnávacím období naplněna (26, resp. 52 týdnů po sobě jdoucích).

KONTO PRACOVNÍ DOBY

Smí být zavedeno jen kolektivní smlouvou nebo interním (vnitřním) předpisem. Zaměstnavatel určí vyrovnávací období (znovu maximálně 26/52 týdnů) a zaměstnanci posléze náleží stálá mzda (minimálně 80 % průměrného měsíčního výdělku).

V praxi je tento způsob nařízení směny k zaměstnavateli nejvstřícnější. Zaměstnanec je povinen dostavit se na pracoviště vždy dle předepsaného harmonogramu, ovšem to, jak dlouho na něm setrvá, se odvíjí od momentální potřeby firmy.

Pokud je tedy po několika hodinách práce ukončena, směna může být “odpískána”. Naopak v případě, že během ní vyvstane další potřeba pracovní činnosti, zaměstnanec bude muset na pracovišti setrvat až do jejího ukončení.

Kategorie: Pracovní právo, Pro zaměstnance

Štítky: , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2018 KARIERA.CZ s.r.o.