Pohovor: oční kontakt a podání ruky
Kromě obligátních pohovorových pravidel (dochvilnost, vhodné oblečení, povědomí o firmě) doporučujeme dodržet i následující tipy. Správná verbální a neverbální komunikace Vám totiž pomůže otevřít všechny dveře.
Oční kontakt
Oční kontakt je jádrem neverbální komunikace. Očima člověk dokáže vyjádřit všechny emoce - lásku i nenávist, pohrdání, respekt. Uvědomte si, jak je nepříjemné, když člověk, se kterým právě hovoříte, má tmavé brýle. Stává se pro posluchače mnohem méně čitelným. Během pohovoru je vhodné dívat se personalistovi do očí, pokud je na pohovoru více personalistů či budoucích nadřízených, je dobré se střídavě dívat do očí všem. Nevynechávejte pohledem žádného z přísedících, bylo by mu to velmi nepříjemné. Nemá smysl řešit, jestli oční kontakt může trvat dvě sekundy nebo deset, v tomto se řiďte instinktem. Určitě není dobré na protistranu po celý pohovor nepřirozeně bez přestání civět, ale stejně tak není dobré se do očí nedívat. Obecně platí, že ten kdo mluví, odklání zrak stranou častěji než posluchač, a to z důvodu, aby se mohl více soustředit na to, co říká. Když dostanete otázku, zkušený personalista je schopen odhadnout, jestli odpovídáte pravdivě. Pokud budete uhýbat pohledem a klopit pohled k zemi, může to vypadat, že lžete. Stejně tak pohled vpravo (pravá hemisféra je ta kreativní část mozku) může signalizovat, že se snažíte si něco vymyslet. Naopak pohled vlevo svědčí o snaze si vzpomenout. Pokud se někdo nedokáže podívat druhému do očí, příčinou bývá obvykle nízkém sebevědomí a či nejistota. Proto abyste působili zdravě sebevědomě, je oční kontakt naprostou nutností. V případě, že potřebujete uhnout pohledem, je nejlepší odvrátit zrak do strany, nikoliv dolů (submisivita) nebo nahoru (arogance, povýšenost). Oči jsou okno do duše, proto nepodceňujte, na co právě myslíte. Pokud budou Vaše myšlenky negativní, projeví se to v celém výrazu a v očích především.
Podání ruky
Ruku podáváme vždy ve stoje a až ve chvíli, kdy jsme k partnerovi blízko natolik, že nemusíme ruku všelijak natahovat. Zároveň nesmíme stát příliš blízko, aby nedošlo k narušení osobního prostoru. Během podání ruky se díváme druhému do očí a lehce se usmějeme. Ruku směřuje hranou dolů - kolmo k zemi. Správné podání ruky si natrénujte, stisk nesmí být moc silný, ale ani ve stylu leklé ryby. Stisk by měl trvat jednu až dvě sekundy. Nesprávné je přidat i druhou ruku ke stisku, podáváme zásadně pravou ruku a hotovo. Podání ruky nesmí být kříženo dalšími osobami, kteří si rovněž ve stejnou chvíli chtějí podat ruce. Důležité je pořadí: jako první podává ruku osoba, která má společensky nebo profesně přednost.
Na pohovoru tedy vždy jako první podává ruku personalista.