Jak se stát lepším šéfem

Vydáno 11.březen 2013 v 20:08, redakce

Špatný šéf funguje jako rozbuška. Potíž je, že nevíme, kdo nebo co ji odpálí, kdy nálož nahromaděných problémů vybouchne a jaké škody způsobí. Problematický šéf někdy může působit i jako žíravina. Plíživě rozleptává firmu zevnitř, devastuje zaměstnance, vztahy, stravuje a likviduje celé týmy. Zaměstnavatel pak řeší vysokou fluktuaci lidí či nutnost propouštění demotivovaných pracovníků. Nová výběrová řízení a zaučování nových zaměstnanců pak pohltí nezanedbatelné náklady. Škody na zmařených projektech a malé produktivitě práce lze jen stěží vyčíslit.

Šéf má všechno „pod palcem“

Většinou si racionálně uvědomujeme, že ředitel tiskárny nebude osobně tisknout noviny, že šéf mezinárodní banky nebude sedět za přepážkou a jednat s klienty o založení účtu, a že generální ředitel nebude řídit do detailu všechna oddělení ve firmě (i když všechny tyto profese velcí šéfové bezpochyby ovládají). Překvapivě se o podobné pracovní variace mnoho šéfů pokouší. Když se jich zeptáte, proč takto sebevražedně jednají a nedelegují raději pravomoci i přiměřenou odpovědnost svým podřízeným, odpovídají něco ve smyslu, že se nelze v dnešní době na nikoho spolehnout a přidávají několik slov o své nepostradatelnosti pro fungování firmy.

Pokud nahlédnete pod pokličku dění v takové firmě, musíte dát nakonec šéfovi za pravdu. Pod vedením šéfa „všechno udělám a ohlídám sám“ zůstávají po čase už jen lidé, kterým vyhovuje, že za ně šéf vše vyřeší a rozhodne a lenoší si v poklidu za svými pracovními stoly. Kdežto lidé, kteří jsou proaktivní, disponují zápalem pro věc a inovativními nápady, již dávno pracují pro osvícenějšího šéfa.

Mouchy snězte si mě

Na opačném pólu působí šéfové, kteří zvolili taktiku „nic nedělám, na všechno mám lidi“. Když stanou na šéfovském postu, možná jsou již vyčerpáni prudkým výstupem a nechtějí již dávat nic ze své pracovní energie navíc. Najdeme je v jejich kanceláři zahloubané do denního tisku nebo důležitě odcházejí na několikahodinový „obchodní“ oběd s podobnými nešťastníky. Nicméně svým podřízeným dávají najevo, že jsou příliš zaneprázdněni, než aby se jim věnovali. Sekretářka má pokyn nepřepojovat do pracovny žádné telefonické hovory. Šéfové se opevní za hradbami své kanceláře a na dění ve firmě jen zpovzdálí pokukují. Občas pošlou interní e-mailovou poštou nesmyslný oběžník či směrnici, která prozradí, nakolik jsou mimo pracovní realitu.

Když se v takové firmě porozhlédnete, často objevíte znaky anarchie. Někteří zaměstnanci se chopí moci a prosazují své vlastní zájmy, jinde se setkáte se zodpovědným člověkem, který se snaží zorientovat ve svých kompetencích, a převzít veškerou možnou odpovědnost na sebe, aby jeho práce fungovala. Může se pak střetnout s někým, kdo se snaží bezvládí zneužít. Nedostatek dohledu nad dodržováním pravidel a chybějící vedení ústí v chaos a konflikty na pracovišti, vrcholí nízkou produktivitou práce a dezorganizací či rozkladem společnosti.

Cukr a bič

Dalším prototypem mizerného šéfa je člověk, který osobnostně nedozrál do svého vedoucího postavení a opírá se o rádobyosvědčené taktiky. Mezi se řadí i takzvaná metoda „cukru
a biče“, která patří spíše do středověku. Název napovídá, že se jedná o střídání extrémních trestů či postihů a odměn. Přístup není zaměřen na lidi a rozvoj jejich potenciálu, ale chce pouze lidský faktor využít na výkon a výsledky.

Tato manipulace ze strany vedení je zaměstnanci záhy prokouknuta a vede k ambivalentním náladám ve společnosti. Nikdo se raději moc nechce projevovat, aby to náhodou „neschytal“. Na pracovní výkon má „bič“ vliv pouze krátkodobý, pracovní motivace i důvěra ve vedení klesá, mnoho lidí v rámci možnosti přechází do podnětnějšího prostředí. Těm, co zůstávají, postupně více a více strach z trestu blokuje tvořivé procesy, bere energii i chuť pracovat. Případnou odměnu nebo ocenění si pak člověk v atmosféře obav ani pořádně neužije. Strachuje se, že jen co natáhne ruku po „cukru“, dostane po ní „bičem“. Nakonec zůstávají jen ti zaměstnanci, kteří se nejvíce bojí a jsou strachem paralyzováni a pak ti, kteří tohoto systému zneužívají pro svůj vlastní postup a kariéru.

Jak se stát správným šéfem?

Jak tedy může postupovat šéf, nehraje roli, zda je to muž či žena, který se chce opřít o své podřízené, by se nespálil? Nebo naopak aby aktivně vystoupil a začal řídit společnost směrem k úspěchu prosperitě? Zde je pár doporučení:

  • V první řadě má dbát na kvalitní výběr svých zaměstnanců, zvolit lidi vhodné osobnostně i profesně pro danou práci.
  • Dále dohlédnout na správnou adaptaci a zaškolení v nové práci. Sestavit tým, kde se rozmanité osobnosti budou doplňovat a pokud možno hladce spolupracovat.
  • Postupně svým lidem předávat vize fungování a rozvoje společnosti, dále nabídnout etickou firemní kulturu a důvody k hrdosti na svého zaměstnavatele.
  • Být v kontaktu se svými zaměstnanci. Naslouchat jejich názorům a nápadům
    s respektem, facilitovat diskuse, vybrat z idejí to nejlepší a své lidi zaangažovat do realizace.
  • Neobávat se střetů a konfliktů, které přirozeně v každém lidském seskupení vzniknou, a řešit je konstruktivně a za předem stanovených pravidel.
  • Odměnit a upřímně pochválit své zaměstnance za dobré výsledky a úspěchy. Projednat s nimi vždy, když se něco nepovedlo nebo je možné pro věc více udělat a hledat společně cesty, jak na to.
  • Podporovat pozitivním způsobem a vlastním vzorem kooperaci jednotlivých oddělení a jednotlivých zaměstnanců.
  • Dát lidem elementární důvěru, ale upozornit je na průběžnou kontrolu, která bude probíhat, spravedlivě pro všechny. Nastavit pravidla efektivního reportingu, optimální a přehlednou firemní strukturu s jasně a jmenovitě vyznačenými kompetencemi
    a odpovědnostmi.
  • Přijmout stejný metr na sebe i na své lidi, umět snést i vyjádřit konstruktivní kritiku, být si vědom své moci a vlivu a současně přijmout plnou odpovědnost za podřízené
    a za chod firmy či svěřeného oddělení.
  • Otevřeně a bez předsudků komunikovat a pohlížet na různorodé osobnosti, které pro něho pracují. Nenaslouchat donašečům a intrikánům.
  • Podporovat osobní rozvoj zaměstnanců, oceňovat jejich silné stránky a podpořit jejich práci na slabších místech a ne zcela vhodných vlastnostech.
  • Pomoci jim překonat i obtížnější životní období, když neslouží zdraví, skřípe osobní život nebo po dobu mateřství, a dát jim pak další pracovní šanci, nehodit je přes palubu.
  • Na druhou stranu umět přijmout i nezbytně tvrdá úsporná opatření, pravdivě zdůvodnit nutnost případného propouštění, a jednat lidsky, s co nejmenším dopadem na propouštěné i zůstávající podřízené.

Co je největší odměnou správnému šéfovi?

Pracoviště, kde lidé fungují bez bariér strachu z postihu či bez překonávání nesmyslných byrokratických zábran, se správně dávkovanou pozitivní motivací, a vykazují se zvýšenou aktivitou, kooperací, loajalitou, inovativností, radostí z práce a přijatou zodpovědností za své pracovní výsledky. A šéfové se na své lidi bez obav mohou spolehnout.

Ing. Sabina Morawitzová

Kategorie: Pro firmy

Štítky: , , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 KARIERA.CZ s.r.o.