Jak si poradit s problematickými kolegy na pracovišti?

Vydáno 29.leden 2013 v 19:58, redakce, 25 komentáře

Problematičtí spolupracovníci neboli „černé ovce“ nám dovedou pořádně zatopit. Častokrát stojí neuspokojivé vztahy na pracovišti za výpovědí ze strany zaměstnance, která je spíše útěkem z „bojiště“. Po nástupu do nové práce možná přijde zjištění, že podobné problémové osobnosti se vyskytují i tam. Než přebíhat z deště pod okap, pojďme se podívat na to, s kým se můžeme setkat a jak se pokusit s ním vyjít.

Češi tráví v práci dle statistik Evropské Unie přibližně 2000 hodin ročně. Není to zanedbatelná část našeho života a vztahy se spolupracovníky se tak stávají jeho důležitou součástí. Formují také naše pracovní i osobní postoje, charaktery, posilují či oslabují sebevědomí nebo nám přinejmenším „brnkají“ na nervy. Je prokázáno, že pozitivní vztahy na pracovišti přispívají k vyšším pracovním výkonům a zvýšení produktivity práce. Mělo by tedy být i v zájmu zaměstnavatele, aby modeloval vhodné sociálně psychologické podmínky a vytvářel tak zdravé pracovní prostředí.

Je tu poněkud dusno

Málokterý pracovní kolektiv by se dal nazvat ideálním. Navíc pro každého člověka představuje ideál něco jiného. Při rozmanitosti povah, které se na pracovišti sejdou, nelze ani očekávat, že by vše plynulo v dokonalé harmonii. Co když se ale se objeví člověk, který se vymyká běžným snesitelným normám? Potížista, kolem kterého se konflikty jen rojí?

V tom případě by měl vzniklé situaci věnovat pozornost nadřízený, protože přehlížení problémů na pracovišti je krátkozraká a chybná strategie. Nejsou-li potíže a nežádoucí chování na pracovišti usměrněny, mají tendenci narůstat a šířit se dál jako nákaza na další zaměstnance a zasáhnou i jiná pracoviště.

Co by zaměstnavatel měl zjistit

Zaměstnavatel by měl vysledovat, zda se jedná o ojedinělý konflikt. Platí zde pravidlo, že pokud se problémová situace opakuje již potřetí, je nutné neprodleně zasáhnout. Je třeba zjistit míru pracovního stresu na pracovišti, stanovená pravidla a jaké je rozdělení kompetencí a odpovědnosti. Zdali lidé nejednají zkratovitě prostě jen proto, že jsou přetíženi a vystresováni. Pokud jsou ošetřeny tyto záležitosti, na řadu přicházejí rozhovory se zaměstnanci a pohovor s potížistou. Někdy může být potíž v jeho momentální vypjaté životní situaci. A nebo může dojít k odhalení černé ovce. Pak je třeba nežádoucí chování usměrnit, dohodnout pravidla a jejich dodržování pravidelně a dlouhodobě kontrolovat. A nelze zapomenout ani na poskytování pozitivní zpětné vazby, když se věci daří.

Když zaměstnavatel dělá mrtvého brouka

Co dělat, když zaměstnavatel potíže v kolektivu ignoruje či řešit odmítá? A vás už dohánějí nepřijatelné způsoby jednání a praktiky na pracovišti k nepříčetnosti. Pak je dobré se zamyslet, kdo je váš protějšek, který dělá kolegům potíže. Jaký je to typ člověka, co svým jednáním sleduje, co očekává a co by na něho mohlo platit? A lze nazvat jeho projevy nějak jinak, než že dělá problémy? Například někdy mohou být za kverulantstvím třeba inovativní nápady zaměstnance, které nejsou doceněny. Je žádoucí se pokusit pomyslně odstoupit kousek stranou a co nejvíce objektivně si situaci i osobnost kolegy popsat. A přijít na způsob, jak s ním komunikovat a jak nastavit spolupráci. Důležité je mít na vědomí, že nelze změnit člověka, ale lze ovlivnit jeho chování. Třeba napomůže malá klasifikace typů černých ovcí a k tomu pár tipů, jak na ně.

Černé ovce, sem tam bílá

Existuje několik různých typologií osobností, se kterými se můžete potkat na pracovišti. Lze vypozorovat a popsat různé typy problémových lidí a pokusit se najít vhodnou strategii jednání. Nezáleží zde na pohlaví, všechny typy se vyskytují mezi muži i ženami. A rozličné kombinace jsou bohužel možné.

Predátor

Jeho strategií k prosazení se je útočit, zastrašovat a ohrožovat své okolí. Tito lidé chtějí mít věci zcela pod kontrolou a neváhají pro „válcování“ ostatních použít i křik, hrubá slova a otevřeně agresivní formy nátlaku jako je třeba vyhrožování. Pocit jejich osobní hodnoty roste přímo úměrně s tím, nakolik se mu podaří ponížit druhého člověka.

Možná cesta, jak čelit těmto typům je posilování a projevování vlastní sebedůvěry, odvahy a přiměřené, kultivované bojovnosti. Je dobré nechat vždy trochu času, aby se uklidnili, ale pak se rovnocenně vymezit. Udržujte oční kontakt, chovejte se energicky, až téměř přátelsky, ale nelamte si příliš hlavu s etiketou. Nutné je bránit se a nenechat se zastrašit. Nediskutovat o tom, co řekli a jak to mysleli, ale popsat, jaké chování k vám je přípustné a co nadále nebudete snášet. Predátoři mají políčeno na „slabší“ články týmu, kteří se stávají jejich oběťmi. Na silného protivníka si netroufají a nakonec ho snad i respektují.

Podpásovec

Tento typ se projevuje pasivně agresivně. Navenek přátelský a sociálně adaptovaný, vytváří sítě vztahů, ve kterých číhá na své oběti. Do objektů své zloby pak pouští uštěpačné a zraňující poznámky, zamaskované jako vtipy či přátelské špičkování, takže je těžké se proti nim ohradit. Poté, co shodí kolegu, cítí se silnější a lepší.

Cesta by mohla být v tom, pojmenovat to, kvůli čemu se do vás naváží. Zastavit se a zeptat se, co tím konkrétně myslí. Je možné takto hovořit i v kolektivu, před ostatními kolegy to „rozhrábnout“. Nenechat podpásovce z diskuse vyklouznout, ale pokusit se problém rozkrýt a vyřešit. Také požádat, aby příště jednal na rovinu a bez narážek, a dotáhnout vždy situaci do finálního objasnění. Posměšky nesmějí být tolerovány ani ignorovány.

Vztekloun

Možná jste se již setkali s výbušným typem spolupracovníka, který funguje většinu času vcelku běžně a snad i vstřícně do chvíle, než pod větší zatěží „vybouchne“. Ventiluje tak napětí a tenze, které neřeší průběžně, ale pak pod tlakem vychrlí mnoho horkých slov a urážek. Po výbuchu se většinou cítí lépe a tehdy je možné si s ním promluvit o tom, jaké má jeho chování dopady na ostatní.

Zásadou v jednání s těmito lidmi je nechat je vybouřit a uklidnit. Pak je lépe vzít je stranou a promluvit s nimi o situaci někde v soukromí. Je důležité jim dát najevo, že si jich vážíte a berete je vážně, i když „ustřelili“. Ale že je třeba hledat jiné způsoby komunikace a nastavit mantinely chování, aby nepoškozovali důstojnost kolegů.

Remcal

Dalším úkazem na pracovišti, který zaručeně otráví atmosféru, je věčný stěžovatel. Takovému kverulantovi netrvá dlouho, než nakazí negativní náladou své kolegy nebo odradí ty optimistické od spolupráce. Zásadně není se stavem věcí spokojen a dává to při různých příležitostech najevo. Zaměřuje se na to, co se nedaří nebo je obtížné a patřičně to komentuje. Vzdává se tak zodpovědnosti za dění okolo sebe a svoji vlastní osobu staví do světla dokonalosti. Nezajímá ho možnost sám se angažovat a hledat řešení, jak věci napravit.

Zde je nadějí motivovat remcaly, aby se začali podílet na zlepšení chodu věcí. Spoluúčast na dění by mohla pomoci převzít aspoň částečnou zodpovědnost a utišit kritika v sobě. Důležité je pozorně je vyslechnout, parafrázovat jejich výroky, ale nehodnotit je, nedebatovat o tom, co je pravda a co ne. Doveďte je k tomu, aby se vyjádřili, jak by se měly věci podle nic odehrávat. Prospěšné je pak slovně ocenit každou jejich angažovanost a motivovat je tak k zapojení do činností.

Drbna

Udržuje navenek přátelské vztahy s kolegy, se všemi je zadobře, většinou bývá příjemně upovídaná a účastná. Může to být muž i žena. Zajímá se o ostatní, pokládá účastné otázky, zjišťuje, co si kdo myslí, prožívá a co cítí. Poté, co získá vaši důvěru, se dostává k cennému zdroji všech informací. Ty však často zneužije proti vám a má na to svoje metody – překrucování, přibarvování a další manipulování s fakty, jako je např. vytržení informace z kontextu a různé formy intrikování; čímž vám s radostí poškozuje pověst.

Obrana vůči těmto „neviditelným“ praktikám není jednoduchá. Základem je otevřená komunikace a bezpečné vztahy na pracovišti. Kde je kooperace a není přílišná rivalita mezi kolegy, bývá drbna odhalena a zneškodněna tím, že jí nejsou poskytovány citlivé osobní informace a komunikace s ní je pouze pracovní.

Základní ochrana před zneužitím informací je nesvěřovat se na pracovišti se soukromými záležitostmi či názory a nekritizovat pokoutně spolupracovníky ani nadřízené. Nevíte, kdy se tyto údaje dostanou k nesprávným uším a budou zneužity.

Donašeč

Tento typ bez skrupulí stoupá po hřbetech svých kolegů, které neváhá zdiskreditovat před nadřízenými. Pilně sbírá informace, zapisuje si, kdy kdo přišel pozdě a o kolik, pamatuje si, kdo vyřizoval v pracovní době soukromé telefonní hovory nebo si odskočil koupit jídlo mimo povolenou pauzu. Hraje před vedoucím roli „hlídacího psa“ a nepostradatelnou oporu, ve skutečnosti však sleduje pouze cíl jistit svoje pracovní místo, případně se obohatit na prémiích za „loajalitu“. Překvapivě často bývají zasloužilí donašeči jmenování na pozici zástupce vedoucího a je jim svěřena důvěra. Často své „moci“ využívají k likvidaci kolegů, kteří se jim znelíbili nebo kterým se za něco mstí.

Jaká je obrana vůči těmto lidem? Základem by měla být důvěra nadřízeného ve „své“ lidi a otevřená komunikace na pracovišti. Tím pádem odpadá potřeba nechat zaměstnance špehovat a naslouchat donášeným informacím. Měly by fungovat jiné kontrolní mechanismy dodržování pravidel na pracovišti, aby nebylo nutné spoléhat na interpretaci „hlídacího psa“.

Obranou ze strany zaměstnanců je dodržování pravidel na pracovišti. Pokud se stane, že je porušíte, prevencí je ohlásit to svému vedoucímu dříve než donašeč a navrhnout nápravu (např. pozdní příchod si nadpracuji).

Želvák

Samotářský a mlčenlivý kolega, ukrytý ve svém krunýři před celým světem, stranící se svých kolegů. Potíže vzniknou ve chvíli, když se potřebujete domluvit na pracovních záležitostech. Jeho egoobrana může být tak silná, že jeho komunikace připomíná adolescenta odmlouvajícího svému rodiči. Pokud se již k pracovnímu úkonu odhodlá, trvá dlouho, než si troufne jej odevzdat, což může ostatní v týmu brzdit. Za jeho jednáním se nejčastěji ze všeho ukrývá vnitřní nejistota a nízké sebevědomí, obává se odhalení nedostatků a následného pokárání.

Taktika při otevírání komunikace s opancéřovaným kolegou je podobná strategii rodičů pubertálního dítěte. Snažte se za všech okolností zachovat klid a přistupovat rovnocenně, pokládejte jednoduché otevřené otázky a trpělivě vyčkávejte na odpovědi. Neobávejte se chvil mlčení. Pokud se nedaří se domluvit, zkuste neutrálně pojmenovat, co se děje a položit opět otázku s otevřeným koncem. Povzbuzujte jemnými náznaky, posilujte želvákovo sebevědomí. A věřte, že časem vykoukne z krunýře.

Instantní rady na závěr

Při jednání s problémovými zaměstnanci nezapomínejte na zlaté „patero“:

  • Neberte si problematické chování kolegů osobně
  • Zachovejte vždy klid a pozitivní přístup při jednání
  • Nesnažte se změnit člověka, jen jeho chování
  • Jednejte vždy sám za sebe a pojmenovávejte situace ze svého pohledu
  • Respektujte právo na odlišnost a důstojné zacházení s každým člověkem

Pozitivní vztahy a spokojenost na pracovišti jsou podstatnou součástí profesního života a vyplatí se něco pro nápravu udělat. Každý by měl začít sám u sebe a zjistit, jaký může mít podíl na tom, co se děje. My sami můžeme v dramatu na pracovišti hrát jak negativní, tak pozitivní úlohu. Případné potíže a konflikty na pracovišti mají na nás přímý dopad, mnohem hlubší, než jsme ochotni si připustit. Když se naučíme situace konstruktivně řešit, a přitom nasloucháme druhým, a učíme se respektovat kolegy v jejich jinakosti, učíme se něco i o sobě a o vlastní sebeúctě. Kruh pochopení se pak uzavře a vztahy na pracovišti se vyjasní. Stojí to za to.

Ing. Sabina Morawitzová

Kategorie: Pro zaměstnance

Štítky: , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Komentáře ke článku “Jak si poradit s problematickými kolegy na pracovišti?”

  1. reka napsal:

    Zajímavé popsání některých typů, nicméně, jak již autorka sama řekla nic není černobílé a mne by zajímalo, co by si počala s kombinací podpásovce, drbny a donašeče. Z vlastní zkušenosti vím, že je to zabetonovaný jedinec v kolektivu, který je všemi ochraňován a nikdo si nedovolí jej kritizovat, natož jej nějak usměrňovat. Jeho objeti jsou většinou lidé, kteří jsou silnější nicméně jednají přímo a čestně, a tím jej jakoby ohrožují v jeho postavení nebo záměrech. Bohužel z jeho pohledu nechtěně nadstavují zrcadlo.

    • Petra napsal:

      Neschopný pracovník schopný všeho aby si udržel práci. Bohužel v dnešní době , kdy je málo pracovních míst zůstávají na pracovištích většinou takoví.
      Schopní, slušní a charakterní jsou tím odkázáni na ÚP.
      Je to k blití.

    • llllllewmma napsal:

      oběti!!!!!!

      ježiši, odkud jste vylezl/a z 1. A?

    • Kl8rka napsal:

      Mám kolegu typ podpásovec, drbna a donašeč. Pevně věřím, že jej jeho ego zničí v kariéře, neboť ubíjí tým a snižuje schopnost komunikace mezi lidmi, kdy číhá až cokoliv řeknete či uděláte, aby to rozmáznul a opepřil vám život nesmyslnými argumenty. Na společných meetincích už nikdo nemluví. Za sebe bych ho vyhodila i kdyby umněl z vody dělat zlato, protože v konečném důsledku je škodnou.

      • Jeroným napsal:

        Dobrý den.

        Mám spolupracovníka, který je kombinací dokonce čtyřech, výše uvedených, typů. Jeho „kamarádi“ sami o něm říkají, že i v soukromém životě je to hrozná povaha, se kterou se člověk jen tak nesetká.
        Jednu dobu jsem byl odhodlán, v případě nepřestávajícího psychického teroru, vše vyřešit chlapskou cestou a dát mu přes hubu mimo areál firmy. To jsem však odložil jako poslední řešení. Platí na něj nyní jen absolutní ignorace. Přes tři roky jsem s ním nepromluvil ani slovo..!! Svoji standartně odváděnou práci (tak, jako ji děláme my s dalším kolegou) – on před vedoucím vyzdvihuje jako obrovské zásluhy a obětavost. Své vážnější prohřešky či nedostatky bagatelizuje a cizí nepodstatné, drobné pochybení nafoukne do obřích rozměrů, div ne jako příčinu budoucího krachu firmy; žaluje, hledá na každém „hnidy“, pomlouvá atd. Vedoucímu nejspíše imponuje jeho nabubřelé chování ála „mistr světa amoleta“ nebo se ho bojí a tak mu naslouchá + nechá se ovlivňovat. Z toho důvodu je tento exemplář nejlépe finančně ohodnocen až o +15% – za stejnou práci, výkon atd. Ustupovat mu nikdy nebudu a svoji pracovní pozici také měnit nebudu.. Nevím, jak to všechno jednou dopadne..

    • jan rudolf napsal:

      asi nejtěžší je pro staršího chlapa po padesátce,zasedne-li si na něj ženské osazenstvo firmy ještě dříve,než pozná,jaký je to člověk.moje osobní zkušenost je otřesná,protože právě tímto si nyní procházím.ač jsem žádné z nich slovem neublížil,nestarám se,co dělají či nedělají,ony se o mě starají od samého začátku,pomlouvají,intrikují,jsou plné zloby a zášti-o jejich inteligenci se tak dá s úspěchem pochybovat.jedna z nich má manžela na vysokém postu ve firmě a ač sama pracovně velmi neschopná ví,že jí manžílek bude krýt záda za všech okolností a hrubě tohoto výsadního postavení zneužívá k manipulaci s ostatními a k intrikám.i když nejsem její první oběť,doteď se nenašel nikdo,kdo by této osobě zakroutil krkem-nadneseně řečeno.co dělat v takové situaci?zdá se,že je to momentálně neřešitelné,protože na jakékoliv výtky tato osoba a její kolegyně reagují nejen notně arogantně,ale jsou ochotné jedna druhé dosvědčit i nemožné.a teď,babo raď./rozumí se tím slovní obrat,nikoli oslovení paní sabiny…./

  2. Sabina Morawitzová napsal:

    Dobrý večer, děkuji za dotaz, tato kombinace může na pracovišti působit velké potíže. Zde je užitečné položit si otázku, kým je ten člověk ochraňován, zda za ním stojí někdo z vedení společnosti, nebo jestli se mu „jen“ podařilo vyvořit na pracovišti atmosféru strachu z domnělých vazeb na vedení a vytvoření nejasností a neprůhlednosti, z čehož těží. Domnívám se, že by bylo dobré to odkrýt, pro zlepšení orientace v dané situaci a vytvoření strategie dalšího postupu. Pokud je to člověk, který jen manipuluje kolegy a zastrašuje je svým „postavením“ ve firmě, aniž by měl silného zastánce, je dobré se spojit s ostatními kolegy, svolat operativní poradu a vyložit karty na stůl – hovořit o tom, že je třeba změnit způsob komunikace a kooperace na pracovišti. Pokud zákeřný kolega nezmění své chování, v dalším kroku je možné předložení návrhu pravidel otevřené komunikace přímému nadřízenému, písemné ošetření způsobu spolupráce a pravidel fair play, také konkrétní ošetření prac. postupů (např. procesy a termíny dodávání úkolů a další věci, které u daného kolegy váznou nebo činí potíž). Doporučuji nejmenovat problémového člověka do doby, než prokazatelné poruší stanovená pravidla. Pak ho otevřeně požádat o změnu chování. Je potřebné získat na svoji stranu další kolegy nespokojené s jednáním dotyčného potížisty. Pokud se ukáže, že dotyčnému nadržuje přímý nadřízený, mohl by být postup obdobný s tím, že se kolektiv obrátí se svým návrhem výše v hierarchii vedení. Také je možné obrátit se na personální oddělení o radu, případně na firemního psychologa. Obávám se, že pokud člověk bude řešit otevřeně a osamoceně konflikty, když nenajde na pracovišti spojence a zůstane osamocen v boji proti zákeřnému kolegovi, je potenciálně ohrožen šikanou na pracovišti.

  3. Jáchym napsal:

    co s velmi schopným a pracovně zdatným predátorem kombinovaným s podpásovcem ani jedno si on sám samozřejmě nepřipouští – naopak se staví jako nadmíru čestný a spolupracující kolega, který vše myslí dobře.

  4. Sabina Morawitzová napsal:

    Dobrý den,
    děkuji za dotaz. V tomto případě se také osvědčí pevné nervy, diplomatické jednání a zejména zřetelné nastavení mantinelů, za které kolegu nepustíte ani pracovně ani osobně. Klid a sebevědomí často odradí predátora od útoků, ať přímo či nepřímo agresivních. Kolega bude zřejmě velmi ambiciózní a pěstuje si image spolupracujícího a férového člověka. Je tedy možné vsadit na tyto jeho vlastnosti, které má nebo by rád měl. Oceňovat, pokud se zachová spravedlivě, nahlas očekávat v jeho jednání čestnost a vážit si kooperativního jednání a jeho dobrých výsledků v práci- v tomto tónu je možné k němu promlouvat, posilovat tyto jeho kooperující tendence.
    Avšak v případě otevřeného útoku je nutné řešit situaci, nejlépe po odeznění emocí. Klidně, ale razantně upozornit, že podobné hrubé jednání nemůžete akceptovat, že se Vás to lidsky a profesně dotýká – není nutné podrobně rozebírat případně urážky, co byly řečeny, spíše se zaměřit na způsob, jak byly výtky podány. Pokud však dojde k pomluvě či intrice, je dobré si to pak s chladnou hlavou vyříkat, vymezit a opět apelovat na slušnost člověka – např. „jdu za tebou s jednou záležitostí, protože si vážím naší férové spolupráce a toho, že jsem s tebou mohl mluvit vždy otevřeně…zřejmě došlo k nedorozumění, chtěl sem se zeptat, jak mám rozumět tvému výroku na poradě, že…“. Dáváte mu možnost situaci vysvětlit, vyjít z toho s „čistým štítem“ či se omluvit, ale hlavně dáváte signál, že si to nenecháte líbit – příště si poznámky na Váš účet možná raději odpustí.
    Tím, že otevřeně očekáváme pozitivní jednání druhého člověka, posilujeme jeho dobré vlastnosti, ty negativní odkláníme na vedlejší kolej, a tak ho vlastně navigujeme na kladnou cestu. Pak je i naděje na budoucí bezproblémovou spolupráci.

    • Kl8rka napsal:

      Tímto vším jsem si prošla avšak vaše řešení/tedy i můj absolvovaný pokus situaci zvládnout/ předpokládá stejně sofistikovaného a mentálně vyzrálého protivníka. Takže to došlo pouze k tomu, že situaci a nabízenou cestu smíru nepochopil a vzal si ji osobně jako útok. Eskalovala jsem tedy situaci přímé nadřízené, což mělo mírný efekt, kdy mne vyšlo, že jsem provokatér jeho jednání:-) Hledám tedy možnost přestoupit jinam či odejít ze společnosti. Situace je pro mne ubíjející a bezvýchodná. Snažím se odvádět profesionální práci, která již nese ovoce a tohle je jen překážka, která bere zbytečně energii a jak jsem již napsala, komunikace v týmu nemůže být kvůli tomuto jedinci otevřená.

      • Sabina Morawitzová napsal:

        Dobrý večer,
        někdy opravdu není jiné řešení, než změnit pracovní kolektiv. Pokud všechny pokusy o nápravu vztahů selhaly, a pokud přináší pobyt na pracovišti více záporných zážitků než kladných, je na místě odejít jinam. Je to pak jediné vhodné řešení pro zachování zdravé psychiky i pracovního elánu. Přeji hodně štěstí!

      • Sabina Morawitzová napsal:

        Dobrý večer,
        někdy opravdu není jiné řešení, než změnit pracovní kolektiv. Pokud všechny pokusy o nápravu vztahů selhaly, a pokud přináší pobyt na pracovišti dlouhodobě více záporných zážitků než kladných, je na místě odejít jinam. Je to pak vhodné řešení pro zachování zdravé psychiky i pracovního elánu. Přeji hodně štěstí!

  5. karel napsal:

    v nove praci jsem musel stat 3 roky 8 h denne v pruvanu odnesl jsem to zablokovanou krcni pateri zduvodneno kolegou ze je vydychany vzduch,budou chodit navstevy,nic nebyla pravda,mel podporu sefa nosil mu klobasy,nyni jsem se po skonceni marodeni durazne ohradil,kdyz odchazi z dilny necha otevrene dvere schvalne tak jdu a beze slova je zavru je povysenecky,neuznava muj nazor ze je pruvan,nyni tusim ze zapojil sve oblibence a ti nechaji otevrene okna pres noc, jak se dal branit

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Dobrý den,
      možná by pomohlo situaci prodiskutovat s pracovníkem, který má u vás na starosti bezpečnost práce a zdraví zaměstnanců, eventuelně jednat ve spojení se závodním lékařem a personalistou. Měl by se provést průzkum pracoviště a změření teplotních a dalších klimatických podmínek pracovního prostředí. Vyšší instance je pak Inspektorát bezpečnosti práce příslušný každému kraji, kam se můžete obrátit o radu.
      Další kapitolou jsou nedobré vztahy na pracovišti, zde je možné promluvit si s vyšším nadřízeným (pokud nepomohlo promluvit si s přímým nadřízeným) či personalistou, který by měl poradit, jak dál postupovat. Přeji hodně zdaru ve vyřešení nepříjemné situace.

  6. Milan napsal:

    Ahoj,
    souhlasím s tím, co je výše ve článku „Jak si poradit s problematickými kolegy na pracovišti“.
    Je to holt realita. Dle mého názoru platí nepochybně to, že silnější zneužívají a vykořisťují slabší. Byl jsem svědkem chování nebo se mě letmo dotklo, tak jak je to tady popsané. Co se týká mě, vždy jsem se slušně, ale velmi rychle a razantně bránil-hned po prvním projevu. Ke komunikaci používám hodně „já výroky“, např.
    „Nemám rád, když se na mě křičí“ nebo podobně. Neváhám a nebojím se vyslovit logické důsledky. Upozorním slušně bez výhružek, co bude logicky následovat. Nebál jsem se nikoho ve firmě.(v rámci slušnosti) Ca po 3 letech jsem měnil zaměstnání (v rámci zkušeností,touhy cestovat a také z výše uvedených důvodů). Některé zahraniční zkušenosti byly mnohem kratší. Hodně zkušeností, znalost jazyků mi zajistilo dobré místo na trhu a tím se nebát změnit zaměstnání. Vytvořil jsem si finanční rezervu na několik roků (pozor, živím ještě 4 lidi), a tím poměrnou nezávislost na tom, co se ve firmách děje. I také pod vlivem zkušeností, které p. Morawitzová popsala, jsem začal podnikat. Jsem pár roků nezávislý a naplněn pozitivní energií. Toto je moje řešení, snad někoho pozitivně ovlivní a nakopne.

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Dobrý den,
      děkuji panu Milanovi za příspěvek a příklad, který může povzbudit nás ostatní. Nezbytná dávka odvahy, vytvořená profesní sebedůvěra a strategie patří ke spokojenému prožívání života. Přeji hodně úspěchů!

  7. Lenka napsal:

    Co když jsem já sama typ vztekloun? V poslední době s tím na (nejen) pracovišti bojuji a zatím žádný pokrok, přes to, že se různými způsoby snažím pracovat na svojí osobnosti, zatím bez odborné pomoci. Prostě když na to přijde, jsem zase tam, kde jsem byla. V posledních pár měsících jsem měla s různými kolegy dva větší konflikty, kdy jsem se v hádce chovala v podstatě jako hysterka (za to se následně dost stydím). Je třeba zmínit, že v užším týmu máme jednu psychicky nemocnou osobu a ještě jednoho „vzteklouna“, který je ještě horší než já (s ním se odehrál jeden z nedávných konfliktů). Současně přemýšlím intenzivně o změně místa, protože je fakt, že mám pocit, že mě to tam psychicky ničí. Ale zároveň mi na té práci jako takové dost záleží, hodně mě baví a velmi mi záleží i přímo na místě, kde ji vykonáváme. Nevím jak situaci řešit, jak se rozhodnout. Bojím se udělat radikální krok = odejít, bojím se, že toho budu litovat (cesta zpět by byla zřejmě nemožná). Nadřízená dokáže řešit tyto problémy jen částečně a jinak radí, abych změnila místo. Cosi jako firemní psycholog u nás k dispozici není. Potřebovala bych se poradit s někým nestranným, ale nevím, kam se obrátit…

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Dobrý den, Lenko, už jen fakt, že jste schopna sebereflexe a snažíte se na sobě něco změnit, je nadějný začátek. Každý jsme nějak charakteristicky namíchaný a v někom je víc plamene, který si potřebuje najít cestu ven, aby hřál a ne spaloval svého nositele a jeho okolí. Dobré je zamyslet se nad způsobem, jak bezpečně svému temperamentu popustit uzdu. Obecně pomáhá více pohybu, naučit se odkládat výbuch (známé počítání do deseti nebo vizualizace vaše oblíbeného místa), odejití z místa v případě, že tuším explozi a návrat k dořešení až po „vychladnutí“.

  8. Monika napsal:

    Dobrý den, v práci jsme tři kolegyně, nadřízený je mimo republiku. S jednou kolegyní si dobře rozumím, sdílíme nápady a přemýšlíme při problémech podobným způsobem a práce má dynamiku. V průběhu času se z nás staly dá se říci kamarádky a občas se vídáme i mimo práci. Osobní věci však v práci neřešíme. S druhou kolegyní také spolupracuji, ale nemáme stejnou dynamiku, máme různé pohledy na věc a pokud to lze, což obvykle naštěstí jde, děláme si každá svoji práci sama. Této kolegyni však vadí, že si s druhou kolegyní rozumím, jdu s ní občas i na kávu a na oběd a jsme tak cílem jejích verbálních ironických a sebevědomí si léčicích útoků, které jsou obvykle v osobní rovně a „pod pás“ (zesměšňování a upozornění, že ona to samozřejmě vše ví nejlépe). Podotýkám, že pracovně se snažíme řešit vše dohromady, ale bohužel to moc nefunguje. Atmosféra je potom taková, že raději všichni mlčíme, protože já osobně se bojím říci svojí kolegyni (se kterou si rozumím) něco podnětného, protože se bojím dalšího útoku ze strany druhé kolegyně. Jak to řešit? Držím se hesla „zbytečně neprovokovat“ a ostatní útoky ignoruji, ale vnitřně to nedokážu ignorovat a neumím fungovat v takovém prostředí, i když si říkám, že to nemá smysl řešit a vlastně to nechci řešit. Je to samozřejmě i na úkor týmu, u ostatních jsme potom vnímáni rozpačitě, ještě když kolegyně „žaluje“ u lidí z jiného oddělení, kteří se pak na mě dívají skrz prsty.
    Předem moc děkuji

  9. mira napsal:

    Mužu být sam na pracovišti

  10. Lada napsal:

    Dobry vecer, ctu si tu pripominky a rady, vse je jasne a zda se, ze resitelne, nekdy.
    Prosim poradte mi, co delat v pripade, ze pracujete vedle cloveka, ktery mel v minulosti problemy (pred touto praci) s alkoholem, ma narusenou nervovou soustavu a je jednoduse temer vzdy nervozni, vadi mu pracovat, a nejen ze to narusuje dobrou atmosferu mez vsemi 12 ti kolegynemi a kolegy, ale svou praci neodvadi jak ma, je nesoustredeny, ma vse jak se rika, prominte mi ten vyraz „na haku atd. jeste s horsimy vyrazy, nerespektuje ostatni ani v praci, ani v jejich potrebach, umyslne se schovava a aby nemusel pracovat. Vsichni z nej maji strach a radeji s nim spolupracuji i za to, ze si z nich dela legraci.
    Nehlede na to, ze ani v jedne praci pred touto nevydrzel ani tri roky, tvrdi, ze odchazel, protoze pracuje s manzelkou a s tou pry meli vsichni problemy a nedalo se to snest.
    Nase sefova je opravdu lidsky clovek, vnimavy a empaticky, troufam si rict, ze jsme tu vsichni jako jedna rodina, vidi-li nekoho v nepohode, hned je ochotna mu pomoci ,ale spoustu veci si bere taky hode osobne a snazi se pomoci vsem, ona vi o tomto, cloveku, ze to neni v pohode.
    Mluvim za sebe, protoze proti me si udrzuje pro me z nejasnych duvodu jakousi osobni nesnasenlivost a dava mi to nekdy patricne najevo, prave v praci, kdy me jako spolupracovnika nerespektuje a nekomunikuje, timpadem ohrozuje kvalitu me prace, a priznam se, ze nemam ani chut s nim spolupracovat.
    On je kuchar a ja servirka, pracujeme spolecne ctyri roky v Alpach v Rakousku. Uz jednou mi pomohla, psychicky me podrzela, prave se stejnym problemem.
    Co delat v tomto mem pripade, nejsem clovek, co bezi za zamestnavatelem a donasi veci, rada bych to vyresila sama, ale s timto clovekem se neda mluvit. Uz jednou jsem sefove rekla, diky tomu, ze si vsimla, ze se mnou neni neco v poradku, co se deje, a rekla jsem ji,ze pokud chce mit na pracovisti klid a netyka se to jen me, ale i nekterych jinych spolupracovniku, ze by bylo vhodno s tim neco udelat a vsimat si ho.
    Ja uz opravdu nevim co delat, rozhodne kvuli nemu nechci prijit o tuto praci. kde se jinak citim dobre.
    Omlouvam se, jestli moje psani je moc dlouhe, a prosim o kladnou a pro me dobre vychazejici odpoved. Diky Lada K.

  11. Tomaswolf napsal:

    Tak hele lidičky a co dat těm blbum co si s vama vytíraji zadky pořádnou pecku do nosu.

  12. Kay napsal:

    Dobrý den, mám v práci kolegyni, která je kombinací remcala a podpásovce. Dříve jsem v jiném pracovním kolektivu pěstovala otevřené vztahy, ale přestala jsem s tím, jelikož jsem zažila víc jak roční šikanu, nic v tomto případě nezabíralo (šéfka zaujímala postoj, že chce mít od všeho pokoj a na mé opakované upozornění nereagovala) a navíc mě ještě vyhodili. Takže už tohle prostě nedělám. Teď pracuji jinde, jsem zde krátce jen pár měsíců. Mám kolegyni, které umřel jí blízký rodinný příslušník a velice těžce to nesla. Ostatní kolegové jí tolerovali dle mého názoru velmi nestandardní chování v práci, i přesto, že mi později přiznali, že je to poměrně často a hlavně zbytečně vyčerpává. Já jsem nastoupila až nějakou dobu po této události a a byla jsem jejím chování šokována, připadalo mi to jako špatný vtip. Nicméně jsem s ní musela spolupracovat. Ona sama přes moji poměrně velkou snahu vše sabotovala, nespolupracovala a pokud ano dala mi citelně najevo, jak ji to obtěžuje. Zároveň se tváří jako mistr světa, který nikdy nedělá chyby a ostatním dává patřičně pocítit, když oni chybu udělají. Nicméně ona sama kritiku nesnese. Musím uznat, že s takovým přístupem, jsem především kritiku od ní určitou dobu též nepřijímala, byť byla pravdivá.
    Mimo toto chování, jsou na denním pořádku pravidelné stezky o tom, jak je současná pozice špatně placená, stěžuje si i na zákazníky, o kterých mluví sprostě, přesto, že dle mého názoru k tomu nemá důvod, je nespokojená se systémem v čr a vlastně se vším. Jediné s čím je spokojená je ona sama. Časté jsou také narážky na sebevraždu, byť to nikdy nevyřkne přímo. Od kolegů a dříve i ode mě se jí často dostane lítosti, snahy jí pomoci situaci řešit a její reakce je taková, že na vše odpovídá, že je na to již stará. Takže takový malý citový upírek. Bohužel jelikož jsem nastoupila na pracovní pozici, při které jsem si nebyla jistá v kramflecích nechala jsem se do této hry zatáhnout. Ani nejsem schopná jí to vracet například humorným shazováním, jelikož se nechci snížit na její úroveň, je mi jí v podstatě líto. Šéfka to bere přes mé opakované upozorňování na to, že to není ok, na lehkou váhu.
    Obvykle problémy v kolektivech nemívám, ale samozřejmě se mě zkušenost s roční šikanou dotkla, je tedy možné, že bez této zkušenosti, bych to hodnotila jinak, ale vadilo by mi to stále. Co s takovým člověkem?

    • Sabina Morawitzová napsal:

      Dobrý den,
      po delší době se vracím k tématu problematických kolegů. Poslední příspěvky, za které děkuji, se částečně dotýkají i problematiky šikany a typologie vedoucích pracovníků a v některých případech i poruchy osobnosti na pracovišti. Třeba naleznete některé odpovědi v článcích, která na tato témata jsou v Poradně publikovány.
      Obecně lez říci, že s druhým člověkem, zejména s problémovým, „nehneme“, aspoň nijak zásadně. Můžeme se pouze pokusit ovlivnit jeho chování vůči nám. Významně můžeme něco změnit jen u sebe, například zkusit si nebrat některé věci příliš osobně. Mnoho lidí ventiluje své pocity nevybíravě a v tu chvíli je jim jedno, na koho to padne.
      Další krok může být promyslet své chování, abychom nebyli pro tyto „potížisty“ snadnou oběti. Lze použít techniky asertivity a podívat se na článek o tom, jak se sebou nenechat manipulovat. Avšak podstatné je určit mantinely, za které ostatní nepustíte, a které určí to, co si k Vám druzí mohou dovolit. Tím vymezíte bezpečný prostor pro Vás a Vaši existenci na pracovišti.A současně se od druhých učíte, i když nedobrovolně a nepříjemně, něco o sobě a o tom, co snesete a druhým vůči sobě dovolíte.
      Změna zaměstnání je také řešením, avšak nikdo nevíme, s kým se setkáme v nové práci. Je proto dobré vyzbrojit se sebepoznáním a zkušenostmi. Opustit bojiště není žádná ostuda, ale určitě se vyplatí nejprve zabojovat, zapracovat na sobě i na vztazích, které by měly být profesionální; přátelství a nepřátelství je dobré nechat za zdmi pracoviště.
      Držím palce a přeji hodně štěstí!

  13. Ivanka96 napsal:

    Dobrý den, už to bude rok, co jsem ve stávajícím zaměstnání a musím říct, že ze začátku jsem byla hrozně nešťastná. S kolegy jsem si absolutně nerozuměla, přišlo mi, že mě všichni pomlouvají a donáší. Pak jsme ale jeli na první teambuildingovou akci, ze které se mi nepodařilo vykroutit, a tam jsme se s kolegy opravdu stmelili.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | Spolupráce | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 KARIERA.CZ s.r.o.