Mám odejít z práce? Jsem obětí bossingu!

Vydáno 16.listopad 2009 v 15:06, Pavla Janečková, 31 komentáře

Bossing. Tento anglický termín se dá volně přeložit jako šikanování na pracovišti ze strany nadřízeného. Obecně je bossing velmi těžké ustát, protože se šéfem nemáte rovné pozice. Je ale jediným možným řešením odchod ze zaměstnání?

Obětí se může stát prakticky kdokoliNenechejte se. Proti bossingu se lze bránit.

Psychický teror na pracovišti není tak ojedinělým jevem, jak by se mohlo zdát. Pokud jde navíc o trvalé, plánované útoky ze strany nadřízeného vůči podřízenému, může být důvodem pro odchod z místa. Problémy se šéfem se přitom nemusí ani zdaleka týkat lidí slabších, kteří jsou jakkoli odlišní od ostatních. Terčem bossingu se stávají také nezávislí jedinci, kteří se snaží vyjadřovat k problémům a jsou výrazně iniciativní. Svou roli zde mohou hrát obavy z konkurence nebo pocity méněcennosti.

Kde má bossing šanci?

Bossingu se nejčastěji daří v takovém pracovním prostředí, kde převažuje atmosféra nedůvěry, pomluv a závisti. Také špatná komunikace uvnitř firmy a nekvalitní obsazování vedoucích pozic často přispívá ke vzniku a rozvoji teroru ze strany nadřízeného. Jestliže navíc ve firmě převládá neochota přiznat si možnost existence šikany a není zde vůle k jejímu potírání, útokům nestojí téměř nic v cestě.

Jaké jsou tedy nejčastější projevy bossingu?

  • nadřízený omezuje pracovníkovi možnost vyjádřit se
  • jeho práce je znevažována a opakovaně kritizována před kolegy
  • dostává nesplnitelné a nesmyslné úkoly
  • pracovník je terčem posměchu, nadávek a pomluv
  • jeho rozhodnutí a názory nejsou brány na zřetel
  • čelí sexuálním návrhům nebo vydírání ze strany nadřízeného

Trpí nejen pronásledovaný

Důsledky bossingu se odráží na celkové atmosféře pracoviště. Mezi zaměstnanci vládne nejistota a napětí, celkově se snižuje výkonnost.

Samozřejmě ale nejvíce trpí samotná oběť psychického teroru. Ať už jde o poruchy spánku, deprese, nízké sebehodnocení nebo sklon hledat únik v podobě pití alkoholu či požívání drog, všechny tyto problémy působí jak na psychiku, tak také na fyzické zdraví člověka. Nezřídka tak vedou ke vzniku psychosomatických poruch, jako jsou žaludeční vředy, astma, cukrovka nebo vysoký krevní tlak.

Ochod? Zkuste se nejdříve bránit!

Pokud jste se stali obětí bossingu, je obrana obtížná už i z důvodu, který je uveden výše. Nadřízený je totiž v mnohem silnější pozici než vy. Přesto stojí za to postavit se problému čelem. Odchod by měl být opravdu tím posledním řešením.

Zkušenost říká, že nejlepší obranou je prevence. Vedení firmy by mělo mít vypracované firemní standardy. V těchto dokumentech se upřesňují vnitřní pravidla etiky a jsou závazné pro všechny pracovníky.

Pokud problém bossingu již aktuálně řešíte, máte několik možností, co dělat:

  • Řekněte o chování nadřízeného vůči vám někomu z přátel či kolegů. Čím větší podpory se vám dostane, tím snazší pak bude konfrontace s násilníkem
  • Dejte svému nadřízenému jasně najevo, že jeho chování je nepřípustné a uráží vás. Buďte přímí, ale nenechte se vyprovokovat.
  • Nebojte se na takovéto jednání upozornit, ať už personální nebo vyššího nadřízeného.
  • Existují organizace, které se bossingem a šikanou na pracovišti zabývají. Můžete se obrátit třeba na občanské sdružení Práce a vztahy, popřípadě na Český helsinský výbor.
  • Pokud se rozhodnete řešit záležitost soudní cestou, je potřeba, abyste se zajistili co nejvíce důkazů. Ozbrojte se také velkou dávkou trpělivosti a odvahy.

Bossing a šikana má velký vliv na kvalitu života člověka, proto je velmi důležité nezůstávat v pozici oběti. Pronásledovaný člověk by se však neměl vzdát a o své místo ve firmě bojovat. Pokud se však situace stane neúnosnou, je často lépe z takového zaměstnání odejít.

Kategorie: Pro zaměstnance

Štítky: , , , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Komentáře ke článku “Mám odejít z práce? Jsem obětí bossingu!”

  1. jarmila napsal:

    pracuji 25.let u soukromé firmy Jelen jako prodavacka po tak dlouhe dome me chce propustit pro nadbytetecnost bez odstupneho kdyz jsem se ohradila bylo mi receno ze nemam na nic narok a ze muzu odejit hned jsem trochu vznetliva a nenechám si nic libit ale on se mnou zachazí jako s onuci nic se mu nelibi vsechno je spatne nic nedelam jsem drza apod.pracuji 10hodin denne a porad je to malo prodluzuje nam pracovni dobu asi si mysli ze nemame doma co delat jsem unavena znudena a vycerpaná

  2. Josef napsal:

    Před 5 lety mi zaměstnavatel odmítl vyplatit přesčasy a řekli, že nepotřebují zaměstnance, co požadují placení přesčasů. Od té doby mi práci nepřidělují a vyplácejí pouze mzdu. Staré nároky na vyplacení přesčasů stále vymáhám prostřednictvím soudu. Protože již mnoho let do práce nechodím (překážky na straně zaměstnavatele) další nároky na přesčasy už mi samozřejmě nevznikají. Ostatní zaměstnanci běžně pracují 12h denně, ale je jim vykazováno pouze 8h práce. Během let mi vyplatili už několikanásobek částky, o kterou se soudíme v náhradách mezd. Také se pokusili dát mi výpověď z vymyšlených důvodů, kterou soud zrušil. Nyní je vše zase při starém, posílají mi náhradu mzdy, ale do práce nechodím. Jde o nějakou formu šikany, nebo je to přijatelný stav?

  3. Lenka Nová napsal:

    Mám malý dotaz pracuju v jedné chráněné dílně jako pomocná asistentka ale onemocněla jsem a dostala alergii na prach a doktor mi zakázal dělat v prašné dílně tak jsem to v práci hned oznámila hlavní vedoucí jak dorazila z lázní na mně hned uhodila že odmítám dělat práci a abych se srovnala a uklidnila tak jsem donesla papír s potrvzením od doktora a na to mi vedoucí řekla-Hm tak sis to vydupala co, a pak mi neuznala doktora že mi uzná jen část a pak zbytek půl dne dovolené-Je to divný jak můžu mít půl dne dovolené když dělám jen 4. hodiny denně .Tak fakt nevím mám chuť dát výpověd pár asistentů tam na klienty pořád křičí a úráží a pomlouvají klienty ,klienti jsou mentálně postižený ale jsou to také lidi a mají city a vadí jím to-lze se proti takovému chování bránit.

  4. Marion napsal:

    taky u nás se projevuje šikana od nadřízeného. Dělám na VPP- dotované zaměstnání od úřadu práce. Smlouvu máme nyní na půl roku. Dovolenou si můžeme vybírat po odpracování 60 pracovních dnů, ale pokud prší a nemá pro nás šéf adekvátní práci, pošle nás domů s tím že po 3měsících nám den strhne z dovolené. Půl dny dovolené si nesmíme vybírat. Odkazuje se na mzdovou, ale ta o ničem takovém neví. Nadřízeného jsme již několikrát přistihli při lži i v tom jak si protiřečí. Docela to některé zaměstnance stmelilo- bohužel šéf začal intrikovat a rozeštvávat lidi proti sobě, protože utrpělo jeho ego. Pomohla jsem jedné kolegyni a tím se dostala na tzv. černou listinu. Pochybuji, že bych někde sama uspěla a kolektiv není jednotný. Nikdo nechce přijít o práci.

  5. pavlinasulcova napsal:

    az bude chtit nejaky pan poslanec utrit zadek, jiste mu sestra prijde vhod, pokud nejaka zbyde, za tuto buzeraci a neustale vyhrozovani vypovedi! At si vsude nastrkaji ukrajinky, vietnamky a teprve uvidi, potom si ceskych sester teprve budou vazit. Sestricky nedejte se a bojujte! Nase povolani za to stoji, prece pomahat tezce nemocnym a ne, sedet u razitek!

  6. pavlinasulcova napsal:

    toto je udesne take pracuji jako sestra a to jak jsou zdr sestry pretezovany, zastrasovany za bohulibou praci je trestne neustale kontroly audity buzerace nacez delaji praci sekretarky viz papiry uklizecky sanitarky casto kontroluji lekare kteri se sakra dobre kryji a to prosim za jeden mizerny plat. Proboha at uz se vlada probere! Je to ostuda, ze jinde takove prestizni zamestnani je u nas brano jako neco menecenneho

  7. Rosťa Foret napsal:

    Jak to tady popisujete, prošel jsem si tím téže, v roce 2008 a „NEDIVTE SE“ jako zaměstnanec úřadu práce, celkem jsem pracoval zde 15 let!. Diskriminace šílená, až jsem skončil na neschopence a v nemocnici. Dnes je tomu už 6 let a cca 1,5 roku se zdá být už v pořádku. V práci jsem nezůstal, tedy já bych vlastně zůstal, ale „neustál“ to ředitel a tak mi formálně zrušil místo. OD té doby v životě plavu. Ale chce to odhodlanost a ve finále pak najít „jiné priority“ života. RF

  8. Petra napsal:

    Dobrý den, pracuji jako skladnice na pohonných hmotách.Nepíšu jen za sebe ale za celý náš kolektiv, v kanceláři jsme 4ženský a 2chlapi.Dochází u nás k bossingu, tedy aspoň si to myslíme.Chodíme do práce vyřízené co zas bude, šéf nemá rád ženský, protěžuje mladého kluka(30let) skladníka co má základní vzdělání a dělá u nás 1 a půl rokju a 60letého skladníka co pracuje přez 20let by strhnul.Posílá mladého pryč s autem, nechává ho se zašívat, ví že navštěvuje své přátelé a rodinu v čase kdy má pracovat,mění si auta v čase práce, protože má brigádu, takže ráno mu tam stojí osobák a odpoledne dodávka,ale nic mu neřekne, ba naopak ho protěžuje a říká mu nadstandartní pracovník.Toho 60letého posílá s lopatou a hledá místa kam by ho poslal, čistit jímky,čerpadla prostě cokoliv co se ve skladu pohonných hmot dá dělat..a věř te mi, že čistá práce to většinou pro něj v žádném případě není.Nenechá ho ani v klidu odpočinout ale s mladým si chodí na obídky a nechává se vozit jako by byl prezident.My tím všechny trpíme, protože nás ponižuje,snažíme se aby vše bylo v pořádku, ale vždy si najde důvod proč nám vyhubovat, že jsme jen ženský.Staršího kolegy se zastáváme,i jsme vedoucímu říkaly náš názor na chod skladu, ale jsme špatné my. My se nesmíme ani bavit, musíme odposlouchávat jeho telefony, tím stylem, že když mluví musíme slyšet hlas z telefonu s kým mluví a dle toho si udělat závěr zda je ten hovor pro nás podstatný. Když neslyšíme, tak nás uráží že jsme neschopné, kontroluje po nás práci,když pracujeme musíme mu být stále k ruce. Je to obtížné dělat doklady, zaučovat novou kolegyni a přitom podávat šéfovi papír, tužku a vyhledávat hned co potřebuje, či nás převelí na jinou práci, bez zájmu že máme něco rozdělané, viz odposlech telefonů a poznámky šéfa na které musíme reagovat. Je spousta věcí které si může dělat sám, ale využívá nás, protože ví, že mu nemůžeme jako šéfovi odporovat. když telefonuje musí být klid,když musíme něco řešit když telefonuje je schopný nám vynadat, že máme být sticha a poslouchat, či se nás zeptá s kým mluvil, pořád nás zkouší a hledá na čem by nás nachytal. není proto divu že máme zakázaný i rádio v práci. Když se vzepřeme tak jsme hned my kdo je podrážděný,hledá si na nás chyby, ale sám se s mladým může bavit o čemkoliv, kdykoliv a jak dlouho chce, nekontroluje práci po něm, není mu divný když je pryč 3hodiny s autem, tomu ještě zavolá zda ho neruší…. Mladej nám akorát podpírá zábradlí a dělá kšeft telefonním operátorům, protože je pořád s telefonem někde zašitý. Nevíme co máme dělat, protože šéf s tím nic nedělá, podporuje mladého kluka, co nic nedělá, a ženský který pro něj dělají ix let a drží mu sklad v pořádku jen ponižuje. Paní které mohly dělat přez důchod radši odešli kvůli němu-panu vedoucímu, nemáme špatnou práci ale chodíme do ní s odporem a nevíme co s tím. Plníme své pracovní povinnosti dobře, když jednou za čas uděláme jako každý normální člověk nějakou chybku…tak si to povětšinou hned řádně vyslechneme, když se to stane mladýmu tak vedoucí jen řekne…učený z nebe nespadl. Lítáme po skladě, uklízíme , vydáváme a snažíme se aby byl spokojený,aby vše sedělo-inventury, ale nikdy spokojený není, pomáháme starýmu se zbíráním bahna a se vším včem mu můžeme pomoc. Mladej si chodí s rukama v kapsách a vše mu prochází. Já vím, že s tím nic neuděláme, a že se to v práci dějě, ale je mi to líto vůči starším kolegyním a staršímu manipulačnímu dělníkovi, věk je na něm znát, bolí ho záda, špatně vidí , není ze sociálně silné rodiny, ale co se týče práce, můžeme se na něj ve všem spolehnout. Pomůže , udělá cokoliv kdokoliv mu řekne, taky mu vadí protěžování spolupracovníka , který se jen fláká, ale když si postěžoval vedoucímu tak mu vynadal, že ještě jednou tak to bude řešit jinak. Vedoucí je taky vulgární, není nenormální u nás slyšet jak říká kolegům kokoti,blbouni, debilé či před koncem šichty poslat starýho na úklid. Vedoucímu je taky přez 60 let, má 2roky do důchodu, nevíme zda zůstane(ikdyž si myslíme že jo, vezme si volno a stejně přijde do práce a je tam s námi celých 8hodin). Pořád nám předhazuje jak je mladej dobrý, a my víme že to tak není, že nemá žádnou zodpovědnost, ale jsme to my…ženský..kdo mu vadí. Deptá nás tím, že nás třeba zavolá i z wc kvůli něčemu co potřebuje, či nám dělá naschvály že když nás je málo, schválně odvelí spolupracovnici na místo, které má na starosti mladej..To aby mladej neměl zodpovědnost.Pořádně nic neumí ale na vše odpoví já to umím.Není šichta bez nějaké urážky nás, ať už že můžeme dělat víc jak děláme, či jsme nepozorný, či že jsme jen ženský a podle toho to vypadá. Stále nás ponižuje a chodíme do práce ze stresem. Jsme rádi že si rozumíme jako kolektiv, ale jednání vedoucího a mladýho skladníka je víc a víc nesnesitelný.Všímají si toho i ostatní co k nám jezdí, ale nejhorší je že pan vedoucí to nevidí.Schválně nás popichuje s mladým skladníkem a dělá nám tím peklo v práci.Musíme dělat za něj a ještě poslouchat narážky na nás.Kolegyně zdraví při odchodu čau babky, a s mladým se tomu strašně chichotá.Je to inženýr tak mě udivuje, že se dokáže chovat takhle podle, s kolegyněmi bojujeme o to aby to bylo lepší, ale jde vše jen k horšímu.Vyhrožuje nám pak že jestli se nám v práci nelíbí, můžeme odejít.A má pravdu, nevím jak dlouho to vydržím koukat na bezpráví a urážky, peníze sice hodnotu mají ale lidská důstojnost taky.

  9. j.b. napsal:

    Dobrý den!
    Mám problém a nevím si s ním rady.
    15 let jsem dělala v jedné LDN sestřičku u lůžka na trojsměnný provoz.Žádné pracovní problémy jsem neměla a se všema jsem vycházela vždy v pohodě,ale po rozvodu jsem se musela přestěhovat do jiného města,kde jsem následně začala dělat na akutním lůžkovém oddělení. Tady jsem dělala 5 let,práce mě moc bavila,spolupracovala jsem s kolegyněmi i s lékaři. Bohužel přišla akce lékařů “ Děkujeme, odcházíme “ a hrozilo,že nemocnice se zruší.Jsem samoživitelka a musím se o nás postarat,proto jsem si dala žádost zpět na LDN,kde jsem dělala. Po měsíci mi volali,že mě vemou a potřebovali by, abych nastoupila hned následný měsíc. A tak jsem začala dojíždět do staronového zaměstnání. Přijali mě na oddělení,kde staniční dělá moje kamarádka z dřívějška,se kterou jsme vždy vycházeli dobře. Proto mě překvapilo,že mi nastali galeje. Začalo to tím,že špatně píšu papíry,dávám špatně razítko. Stále mě jen kontroluje,když mám vše v pořádku,tak to je normální,když ovšem udělám chybu i sebemenší,tak je zle a nafoukne se to.Když řeknu svůj názor,tak je to špatně a mý rozhodnutí zpochybňuje.Snažila jsem si o tom s ní promluvit – chvilku byl klid a pak to začalo nanovo.Kolegyně mi sami říkají,že její chování ke mně je prapodivné,ale všichni jsou zticha a o všem mluví jen za zády naší staniční.O něco lepší chování staniční ke mně je,když tam není naše vrchní sestra,která jde po všech a při kritice má dost daleko do asertivního chování.Nedávno od nás ( dokonce přímo z oddělení ) odešla jedna sestřička,která řekla,že nemusí snášet takovou buzeraci. My ostatní jsme měli přímo slovní zákaz mluvit o tom,proč tato kolegyně odešla.
    Moje práce mě fakt baví a chci ji dělat. Jasně,že se mi stýská po akutní medicíně,ale i tady vím,že jsem co platná a můžu uplatnit svoje zkušenosti. Bohužel dělám ve stresu ,co zase udělám špatně a ztrácím svoji jistotu,sebevědomí a začínám dělat chyby.
    Poraďte mi prosím! Děkuji!

  10. Marci napsal:

    Už několik let jsem obětí bossingu. Pracuji jako uklízečka va státní sféře. Vše bylo fajn do doby kdy nastoupil nový mladší vedoucí. Po včerejším opakovaném výstupu kdy jsem se už nemohla ani nadechnou a skoro jsem se složila, jsem začala brouzdat na internetu a hledám radu jak se bránit. Věčné ponižování před kolegy a dalšími zaměstnanci už opravdu nejde snášet – všechno je stále špatně, chová se vulgárně , pokud žádám dovolenou musím rozvést proč , naco atd. neustále mě ponižuje a zastrašuje rozvázáním pracovního poměru ( venku prý stojí další fronty lidí ) ponižuje mě i ohledně mého vzdělání. Nemocenská u mě nehrozí a delší dovolená o té ani neuvažuji. Mohu říct že si svou práci vykonávám svědomitě chodím do práce i v době volna když je to zapotřebí ( někdy se stane že zůstanu na oddělení sama tak je toho pak hodně ) Ale … vedoucí pokud chce tak si vždy něco najde a to pak opravdu stojí za to ten jeho vulgární výstup . Musím dodat že většinou mu dělá dobře když má kolem posluchače – ti mají samozřejmě respekt tak všichni kolem koukají do zdi a pak si tukají na čelo . Nějakou dobu jsem to házela za hlavu protože jsem už neměla sílu a vždy když k něčemu došlo tak jsem mlčela a v duchu jsem se uklidnovala s myšlenkou že vedoucí je vlastně nemocný člověk a já musím být v klidu jde o mé zdraví 🙂 Ale už to nefunguje jsem na pokraji sil a opravdu už nemůžu dál takhle fugovat. Potřebuji fungovat v rodině , starat se o vnoučka a užívat si radosti které máme kolem sebe – proč není metr na zlé lidi ? Prosím poraďte mi kam se můžu obrátit o pomoc. Děkuji

  11. Veronika napsal:

    Dobrý den,skoro rok jsem obětí mobbingu i bossingu. Pracuji se třemi kolegy + nadřízený. Ve firmě pracuji 10 let a na nové pozici přes rok. Zpočátku bylo vše fajn,najednou se mnou přestali chodit na obědy, stranili se mi, nepředávali mi důležité info. ohledně práce. Zašla jsem za nadřízeným, aby jsme vše vyřešili v rámci našeho pracoviště. Na moje dotazy vůbec nereagoval, a ani se je nesnažil řešit. V práci dodržuji jasně stanovené přestávky,plním si své povinnosti, pracuji za dva kolegy,ale protože mě moje práce baví, nevadí mi to. Jen ke své práci potřebuji klid, bohužel jsem neustále ve stresu, doma nemůžu spát, bojím se v noci brečím co bude druhý den a občas se mi stane, že zaspím a oni toho náležitě využijí. Přede mnou se zásadně nebaví,pomlouvají můj soukromý život, smějí se mi a komentují mé oblečení,boty, jaký poslouchám styl hudby. Nadřízený mi řekl,že kdyby se dověděl,že o víkendech se chovám jako kurva,že by mě na svém pracovišti nechtěl. Nechápala jsem jeho otázku a tak jsem mu jen řekla,že se maximálně věnuji svému synovi,ale i kdybych kurva byla,co to má co společného s tím jak si plním svoji práci. Jeho odpověd, hm ale já bych tě tu nechtěl. Kolegové můžou být na přestávce klidně hodinu, ja 30 min.,jednou jsem přišla o 2 min.později a už jsem byla napomenuta. Cokoli se u nás na pracovišti ztratí, automaticky jde na moji hlavu. Přesto že makám za dva, uznání nebo odměna mě obcházejí mílovými kroky. Nadřízení s mým kolegou kontrolují po jakých časových intervalech mi vyjíždí papír z tiskárny, společně kontrolují moji docházku. Před 2 měsíci za mnou přišel nový kolega,kterého popouzeli proti mě a řekl mi,že se ho bát nemusím,že mě obdivuje,že to vše snáším. Řekl mi jak se kolegové spolu s nadřízeným domlouvají na obědě,jak mě z práce vyštípou,ale že musí vymyslet jak,protože dělám a nedělám chyby. Mám teď spojence a díky za něj, bohužel už jdou i po něm. Byly jsme si stěžovat na personálním i nejvyššímu šéfovi u nás,nikdo nám nevěří a oni získávají na síle. O odchodu zatím neuvažuji, pracuji zde již dlouho, na místo kde jsem teď jsem se vypracovala sama a zasloužím si jej. Dlouho jsem musela snášet jejich chování,vlastně mě přinutili k tomu,že jsem si sama začala myslet, že jsem opravdu na nic. Vybrali si slabého soupeře, ne proto,že jsem žena. Jsem matka samoživitelka a jsem v neustálé pracovní nejistotě. Prosím, poraďte mi kam se můžu obrátit o pomoc. Děkuji

  12. Eva napsal:

    Dobrý den, dnes jsem narazila na tyto stránky náhodou.Čtu zde velmi zajímavé příspěvky.Sama se ocitám na začátku podobných situací.
    Pracuji jako terénní sestra.Pracuji tu 6 měsíců a fluktuace zde za tuto dobu je značně velká.Nyní začínám chápat proč.Mám změněnou pracovní schopnost, o tomto je nadřízená seznámená a přesto,dostávám služby takové, že mi způsobují značné fyzické vyčerpání.Nejdřív jsem se ptala, proč to tak je a že mi toto činí problémy, mi bylo sděleno, že jsou dovolené a nějak se to udělat musí.Teď dovolené nejsou a opět jsem dostala služby, které jsou stejně náročné.Ptala jsem se proč, tak mi bylo odpovězeno, že se to udělat nějak musí.Ostatní takové služby nemají.Měly jsme provozní schůzi, kde mě moje nadřízená před majitelkou pomlouvala, jak si na mě lidé stěžují a další důvody mé špatně odvedené práce.Nic z toho pravda není.Jak jsem ze své soukromé písemné ankety od klientů zjistila, je to jen její výmysl a hodlám toto ukázat majitelce v přítomnosti nadřízené.Nevím sice, jestli mi to bude něco platné, mám PP na dobu určitou, ale mé svědomí je čisté.

  13. Slavka napsal:

    Na šikanu byl upozorněn majitel firmy i personální oddělení. Výsledek – majitel (zahraniční) nereagoval, na personálním oddělení nastaly změny. Odešlo cca 25 zaměstnanců, převážně dohodou (dle odpovědnosti vyplývající z pracovního místa), protože jim bylo slovně vyhrožováno.

  14. Honza napsal:

    Mám strach vůbec napsat o jakou instituci se jedná.Ale strašně to trápí.Zde jsem projevy takového chování určitě nečekala.Jedná se o výsměch a odsuzování kvůli zdravotnímu stavu.

  15. Hohza napsal:

    Šikana se bohužel objeví i tam,kde by ji člověk hledal nejméně.

  16. Linda napsal:

    Zažila jsem něco podobného. Myslím, že jsem bojovala o své místo dost dlouho a stejně jsem nakonec vystresovaná a v depresi – raději odešla. Nyní mám 5 měsíců novou práci, jsem spokojená a co je důležité – konečně se opět směji a raduji i z maličkostí. Můj bývalý nadřízený -Velký Boss – odešel několik měsíců po mně, protože byl totálně neschopný a pobočka přestala prosperovat. It´s satisfaction !

  17. Dana napsal:

    Milá Alenko,
    díky za Vaši radu, už jsem se po jiné práci ptala, pro zdravotní sestry je naštěstí práce dost, tak určitě zvolím některou z nabízených možností, zatím jsem stále ještě v pracovní neschopnosti. Kontaktovala jsem také právníka, který mi velmi ochotně a bezplatně sdělil všechny možnosti dalšího postupu a nabídl pomoc, kterou využiju, pokud se se mnou zaměstnavatel slušně nedomluví…
    Nyní už nejde pouze o mne, jde o to, že mnoho lidí bylo již podobným způsobem zahnáno do úzkých a volili raději ukončení prac. poměru vlastní výpovědí, což se zaměstnavateli velmi hodilo.
    S příchodem nového vedení vzniklo pracovní prostředí kde je atmosféra nedůvěry a strachu.
    Měřítkem pro hodnocení zaměstnance nejsou jeho pracovní schopnosti, ale pomluvy a intriky.
    Do vedoucí pozice se dostávají nekvalitní zaměstnanci, dokonce i takoví, se kterými již v minulosti byl u jiných firem dvakrát zrušen pracovní poměr právě proto, že jim byla prokázána šikana podřízených.
    Od ředitelky není vůle šikanu přiznat a hlavně řešit, takže se nabízí myšlenka, že do pozice ved. pracovnice se úmyslně instalují lidé, kteří jsou vykonavateli její vůle, což mi bylo také tak vlastně staniční sestrou podáno….
    Když se žádná z nás nebude bránit,takové chování se bude dále stupňovat,takže to chci řešit za každou cenu.
    Psala jste, že jste vstoupila do odborů jako individuální člen..? U nás také nejsou odbory, proto mě zajímá, jak jste postupovala. Už mě to totiž také napadlo, zda je možné vstoupit do odborové organizace např. v nemocnici, která spadá pod stejného zřizovatele ?
    Pokud mi poradíte, budu ráda. Přeju Vám také mnoho úspěchů a spokojenosti v novém zaměstnání. Dana

  18. Alena napsal:

    Paní Dano,
    nenechte se psychicky déle deptat!
    Nezkoušela jste se zeptat někde jinde? Třeba byste našla něco pro Vás vhodnějšího, kde by si Vás lépe vážili…
    Taky jsem byla vystavena bossingu a ten vyvrcholil tím, že mi byla dána výpověď ze smyšlených důvodů. U nás nebyla léta odborová organizace, tak jsem vstoupila jako individuální člen. Budu se s bývalým zaměstnavatelem soudit. Nepodceňovala bych roli odborů a optala bych se na okresní organizaci na jejich právníka a na možnosti (i bezplatné) právní pomoci.
    Navíc – jsem pár dní někde jinde a říkám si – jak jsem mohla tak dlouho vydržet v těch ponižujících podmínkách? Tady je to pohoda…
    Na vděk těch okolních ani na jejich pomoc spoléhat nemůžete, ani já jsem neuspěla. Všichni si hlídali svou pozici a nechtěli čelit tomu, co já.
    Přeju hodně sil a dobré řešení se určitě najde!!
    Věřte tomu, přijde.

  19. nikol napsal:

    Milá paní Dano,
    je mi líto, čím procházíte, ale věřte, že je třeba bojovat a pokusit se něco udělat…obrátit se na přísl. instituci, případně na právníka. Jinak bude nadále šikana na pracovišti pokračovat, pokud nikdo nic nepodnikně, bude to pokračovat nadále , na jiných lidech a ve stále větší míře. Takovému chování ze strany ved. pracovníků je třeba udělat přítrž !! Za pomoci kolegů a rodiny bych to ještě zvážila a pokusila se o nápravu. Přeju hodně sil a věřím, že vše nakonec dopadne dobře ve Váš prospěch.
    Držím pěsti, s pozdravem Nikol.

  20. dana napsal:

    Můj příběh má nyní již i závěr…..sesypala jsem se.
    Je v rámci zákona, aby mi staniční sestra v rozhovoru mezi čtyřma očima řekla, že předpokládala, že sama odejdu ,když uvidím, že mi nerozepsala služby na další měsíc….a protože jsem tak zatím neučinila, doporučuje mi, ať tak urychleně učiním, jinak mě odsud dostane jiným způsobem…..“ na každém se něco najde,nějaký důvod pro udělení důtky si najdu“…? Řekla mi, že jsem pro ně moc drahá ,o co mi jde, vždyť mám důchod .Nehodí se, abych pracovala v nemocnici, kde byl můj muž ředitelem a měla jsem odejít hned při jeho odchodu do důchodu. Prý je to přání nové pani ředitelky a paní primařky…Hned mě samozřejmě upozornila, že pokud budu někde ventilovat, co mi řekla, celý rozhovor jednoduše zapře,o nic ji nejde, nemám na to svědky. No , to vážně nemám..
    Je možné se proti takovému chování vůbec nějak bránit ? Má v dnešní době slušný člověk nějakou obranu proti podlosti a ponižování ? Bohužel se nemohu spolehnout ani na pomoc spoluzaměstnankyň. Dostávám SMSky,ať vydržím a bojuju,že je to podlé atd…, ale vím, že se každá z nich nyní bojí ,aby se ji nestalo totéž.
    Bála jsem se, že bych přišla o svuj neposkvrněný profesní kredit,snažila jsem se bojovat, až jsem se naprosto vyčerpala …Možná to bude výhra zmizet z tohoto intrikánského prostředí,ale je mi líto, že jsem přišla o práci , která mi velmi přilnula k srdci .

  21. Nikol napsal:

    Vždycky je možnost se bránit, ovšem je třeba mít k tomu dostatek síly, odvahy a bohužel dobrého neskorumpovatelného právníka a podporu třeba ze strany kolegů v zaměstnání.To se jeví trochu jako utopie při dnešních poměrech ve společnosti, že?
    Z vlastní zkušenosti vím ale, že je to boj dlouhý a vyčerpávající.
    Přeju pevné nervy a štěstí při výběru spolubojovníků. Pokud na to máte ještě dostatek sil, bojujte. Jestli jste již poničená,pak myslete hlavně na své duševní a fyzické zdraví…….Zdraví Nikol

    • Dana napsal:

      Díky za podporu. Trochu síly ještě mám a také podporu spoluzaměstnanců,tak zkusím zabojovat. Jen doufám, že mě ten boj zcela nesemele.Bojím se takového podrazu, který by mohl zničit můj profesní kredit….

  22. Dana napsal:

    Dobrý den,
    dostala jsem se také do situace, kdy jsem šikanována svou nadřízenou a nevím , jak to řešit.Pravdou je, že ona je v lepší pozici,neboť na pracovišti vyvolala klima strachu. Všichni se bojí vyjádřit nahlas svůj názor, neboť jim je ihned sděleno,že můžou rozvázat pracovní poměr. Pracuju 41 let ve zdravotnictví, nyní 19let jako sestra u lůžka v LDN, jejimž ředitelem byl před 3 lety můj manžel. On odešel do důchodu a mně začalo peklo. Ne od stávajících zaměstnanců, ale od nově příchozích ved. pracovníků. Nadřízených se vystřídalo několik a od všech mi bylo sděleno, že ze strany nové ředitelky je obava, že bych mohla kritizovat její práci a proto by bylo lépe, kdyby mě odsud nějak vystrnadili….I nová staniční sestra, která předtím pracovala jako sestra v našem kolektivu,mi sdělila , že působím na pani ředitelku jako rudý hadr na býka, přesto mě prý u ni za mou práci chválila a já měla pocit ,že oceńuje ,že ze sebe pro pacienty vydávám maximum. Zlom nastal, když jsem staniční sestru upozornila několikrát na chybné zápisy a popletené ordinace v dekursech.Z mé strany to bylo míněno zcela kolegiálně, neboť jsme byly v původním kolektivu na týmovou práci zvyklé. Každá z nás jistě udělala někdy chybu a vždy jsme s povděkem přijaly, když nás na chybu někdo upozornil.Byly jsme takto zvyklé spolupracovat i s lékaři. Bohužel nejspíš staniční sestra ve své ješitnosti nesnese, aby někdo viděl její nedostatky,tak se ji začala náramně hodit nevraživost paní ředitelky k mé osobě a začala mě deptat za NIC !a nakonec nesmyslně obviňovat, že můj názor na paliativní péči (na můj názor se nikdy nikdo neptal),neodpovídá dnešním trendům…na svoji obhajobu dodala, jak „nerada „to dělá, ale musí mi sdělit, že na tomto oddělení jsem do konce tohoto měsíce a pak ať si požádám staniční sestry dalších dvou oddělení, která z nich mne přijme. Postup se mi vůbec nelíbil, proto jsem poprosila o pohovor s paní ředitelkou, ta mne ovšem také odbyla slovy, že ona do toho vůbec nehodlá zasahovat,nebude nikomu určovat, kam půjde pracovat…a navíc mi sdělila, že špatnou pověst pracoviště bych mohla mít na svědomí já, neboť zaslechla, že si občas někdo zasteskne, jak za mého muže bylo líp….
    Pracuju celé roky jak nejlépe umím, nikdy jsem neměla konflikt ani v kolektivu, ani s pacientem, či příbuznými. Myslím,že jsem se vynasnažila, abych naopak dobrou péčí o pacienty kladně ovlivnila úsudek o našem zařízení. Nikdy jsem neměla neschopenku ,vždy jsem vyšla vstříc pokud bylo nutné někoho zaskočit ve službě a i když jsem již rok důchodkyně,svou práci dělám moc ráda a nemám chuť odejít jen kvůli něčí ješitnosti a intrikářství.Nevím, co dělat ? Trvat na tom, aby mne od příštího měsíce přeřadili na jiné oddělení, nebo se jít doprošovat sama a doufat, že další dvě staniční nedostaly stejné instrukce …? Předpokládá se totiž, že to nevydržím a dám výpoveď, což mi nakonec bylo i doporučeno. K mé práci nikdy nebyly žádné výhrady,mám tedy nejspíš odejít, ze jsem strará,ne dost atraktivní? Je to důvod k rozvázání prac. poměru? Může mi někdo nestranný poradit, co dělat? Bojovat, anebo odejít po tolika letech poctivé práce jako odpad ? Mám nějakou možnost se hájit ?

    • petra napsal:

      Dobrý den Dano,
      mrzí mne, v jaké jste situaci.
      Dávat výpověď bych Vám nedoporučovala, připravila byste se případně o odstupné. Pokud Váš zaměstnavatel bude chtít pracovní poměr ukončit, pak bohužel (z důvodů v rámci zákona) se s tím nedá nic dělat.

      Zkuste se dohodnout na přeřazení na jiné oddělení, pokud je to možné a je reálné, že byste měla lepší podmínky.
      Na Vašem místě bych se nevzdala už proto, že máte svou práci ráda.

      Přeji hodně štěstí!

      • Dana napsal:

        Děkuji za podporu a zájem úplně cizí osoby. Zkusím zabojovat, hlavně proto,že nejsem první a určitě ne poslední, která by kvůli šikaně odešla

    • pavlinasulcova napsal:

      mila pani dano, taky jsem sestra na ldn, je velmi tristni co sestry musi zazivat, kdyz pomyslime, ze se starame o nemocne, potykame se smrti. Kdo se stara o nas? Za me vam muzu rici, ze si reknu co chci a kde chci, jako sestra praci najdete vsude! Vy je nepotrebujete ale oni vas ano a taky si rikejte pravdive rceni pred nikym se neponizuj a nad nikym se nepovysuj a jinak mi vedeni muze vite co… I s celou akreditaci. Zdravim vas pavlina

  23. Martina napsal:

    Dobrý den,

    pocity nejistoty většinou vznikají v dětství. Dospělý člověk proto v krizových situacích čelí takové hrozbě, jako třeba hrdinové akčních filmů, ačkoli někdo jiný, třeba i méně statečný by takovou situaci s přehledem „ustál“.
    Je několik možností – někdo sází na kineziologii, někdo na regresní terapii nebo na Bachovy esence.
    Někdo je i tak statečný, že prostě jednoho dne pocítí, že nemá už co ztratit, a začne se bránit.
    Pokud jde o terapeuty, navrhuji jedno pravidlo – VŽDY SI NECHTE NĚKOHO DOPORUČIT ALESPOŇ OD DVOU LIDÍ, KTERÝM VĚŘÍTE.
    Pokud jde o regresní terapie, je lepší dát přednost terapeutům, kteří s Vámi proberou dětství, než se hrabat v minulých životech (to je můj názor).
    S kineziologií jsem osobně spokojena nebyla, ale některým jiným lidem přinesla dobré výsledky.
    Osobně jsem spokojena s Bachovými esencemi. Opět platí výše uvedené pravidlo (opatrnost a doporučení). Cena za lahvičku namíchanou certifikovaným terapeutem je rozumná – 200,- Kč, vydrží asi měsíc, za hodinu poradenství berou podle mé zkušenosti slušní a schopní lidé 300,- Kč za hodinu.
    Na výše uvedený problém funguje například Zeměžluč, ale je lepší se obrátit na certifikovaného poradce.
    Z vlastní zkušenosti vím, že někdy se problém zpočátku zdá jako neřešitelný. Řekla bych ale, že Vaší sestře, když se tomu postaví čelem, to může mnohé přinést a může se mnohé naučit. Je skvělé, že jste jí poradila, aby postupovala klidně, ale rozhodně.
    K tomu výborně pomáhá cvičení jógy (mám vyzkoušeno). Pomáhá si v denním životě uvědomovat, že jsme nesmrtelná duše a nemůže nás nic ohrozit. Dokonce se může stát, že sestře začne být vedoucí líto, ale právě proto, že ji bude mít ráda, jí určí pevné hranice. Často se nebojíme člověka, který nám teď ubližuje, ale vlastně někoho v minulosti. Ty vzpomínky je třeba vyčistit.
    Je moc fajn, že má sestra ve Vás oporu.
    Držím palce a čekám, že se z toho vyklube něco krásného.

    Zdraví

    Martina

  24. Dana Šatná napsal:

    Dobrý den. Už delší dobu přemýšlím, jak pomoci své sestře, která se stala obětí šikany ze strany své nadřízené. Je vyučená cukrářka, ale nyní pracuje v nemocnici jako pomocná síla v kuchyni, asi tři roky. Není žádný líný lempl, do práce chodí pravidelně a snaží se splnit všechno, co jí její vedoucí přikáže. To je možná velký problém, protože s ní doslova vymetá všechno, co ostatní odmítnou dělat. Nechává ji dělat nejhrubší práce včetně úklidu a neustále ji přitom ponižuje před kolegy. Jde cestou nejmenšího odporu, protože ostatní jí bez ostychu řeknou, že to, či ono dělat nebudou. Vytvořila jakousi pracovní náplň, kterou by měli jednotliví pracovníci dodržovat, sama ji ale neustále mění a není ani vyjímkou, že při nepřítomnosti někoho dalšího vyžaduje plnění pracovních povinností za obě osoby, přičemž ohodnocení je nejnižší ze všech právě u mé sestry a za práci navíc není finančně ohodnocena vůbec. Byla dokonce nechtěným svědkem rozdělování odměn, kdy vedoucí komentovala přidělování finančních prostředků ´- ten řve, tomu dáme, tomu nedáme, toho zvládnu. –
    Z počátku na ni dokonce křičela, což už se nyní stává zřídka, protože jsem sestře řekla, ať si to nenechá líbit, na to že nemá právo se k ní takto chovat. Podle mne nemá na tom místě co dělat, kolektiv naprosto nezvládá a bojí se, aby o místo nepřišla. Vládne cestou teroru, jenže většina lidí to asi tak neprožívá a jsou silnější osobnosti, takže si na ně netroufne. Ti slabší raději odejdou a naopak silnější, kteří se brání moc, jsou odejiti.
    Pokud je více práce, tak nad svými podřízenými stojí jako dráb, nádává jim a popohání je, nebo má nevhodné poznámky a ani ji nenapadne, aby jim pomohla. Když to náhodou přece jenom udělá, že už opravdu hoří situace, její výkon je neskutečně pomalý zatímco od ostatních by chtěla výkon za dva.
    Moje sestra s ní několikrát mluvila, radila jsem ji, ať ji v klidu a slušně řekne, že si nepřeje zesměšňování, ironii a další nevhodné projevy z její strany a ať ji vysvětlí, z jakého důvodu ji odměňuje nejhůř ze všech. Vykroutila se vždy a nezaujala k věci nikdy jasné stanovisko. Řekla, že proti ní nic nemá, peníze jí přidá až bude mít , protože teď musela nakoupit např. nádobí nebo jinou věc, která vůbec nesouvisí s odměňováním.
    Vidím jak se moje sestra trápí, protože se bojí ztráty zaměstnání, neumí se dostatečně bránit a upřímně řečeno, kdyby požádala o pomoc nadřízenou složku, nevydržela by v zaměstnání vůbec. V regionu není práce a každý se drží toho, co má. Je otázka, jestli se vyplatí zabojovat hned nebo bez boje padnout selháním organizmu pod stálým psychickým terorem své nadřízené. Pikantní na tom je, že dcera zmíněné paní je na drogách a tak je to možná cesta, jak vyventilovat své negativní pocity na někom jiném. Nevím, co dělat, ale vzhledem k tomu, jak se situace nelepší, spíš stále zhoršuje, našla bych ráda nějakou možnost, jak vše vyřešit.D.Šatná

    • petra napsal:

      Dobrý den Dano,
      je mi líto, jak těžkou životní situaci Vaše sestra prožívá.
      Z Vašeho vyprávění se mi zdá, že Vaše sestra je v podstatě jediná, na kterou si nadřízená tímto způsobem dovoluje. Určitě nemá smysl nic nepodniknout, protože chování šéfové se může ještě zhoršovat. Je potřeba, aby sestra dokázala asertivně a sebevědomě komunikovat, nebála se ozvat.

      Pokud se nepovede dohodnout s nadřízenou či s vyšším vedením, pak setrvání v takovéto práci bohužel není perspektivní, proto bych intenzivně novou práci navzdory všemu hledala. Už jen to, že něco podnikám pro změnu svého života k lepšímu, dává ohromnou naději.

      • Eva napsal:

        Né každý je silná osobnost a dokáže bojovat za svá práva, vůbec v dnešní době, kdy poptávka o práci převažuje nabídku. V případě té paní, bych bojovala i s pocitem, že vím, že skončím. Pokud si tohle lidi budou nechávat líbit, bude se bossing i mobbing stupňovat. Je potřeba se bránit všemi prostředky, třeba i po skončení pracovního poměru bych jim to osladila. Jsem v podobné situaci a první krok, co je potřeba udělat je nasbírat důkazní materiál, fotodokumentace, nahrávky na kecafon, učinit na zaměstnavatele písemný dotaz, proč se k vám takhle chová, že si nejste vědom ničeho nekalého. Mít prostě důkazy. Pak je šance se bránit žalobou u soudu, nebo se obrátit na občasnké združení – práce a vztahy, nebo Český helsinský výbor, na inspekci práce ……………………

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 KARIERA.CZ s.r.o.