Stres na pracovišti je dobrý sluha ale špatný pán
Jeho podoba je rozmanitá. Pokud přesáhne snesitelnou míru, jeho účinek na tělesné a duševní zdraví a často i životy lidí je devastující. Je tu od pradávna, často o něm čteme i mluvíme, přesto nebo právě proto naše pozornost vůči němu nenápadně ochabuje. Tento tichý živel souhrnně nazýváme stres. Nejen v pracovním životě je považován za nevyhnutelný. Pojďme se zamyslet nad tím, jak ochočit stres, aby nám prospíval a neškodil.
Jedna z definicí stresu hovoří o tom, že se jedná o soubor psychických a fyzických příznaků souvisejících s reakcí organismu na neočekávané události. Vzniká tedy, pokud se setkáme se překvapivou situací, ať pozitivním, tak negativním významu. Když se vlivy, které na nás působí, nějakým způsobem vymykají našim dosavadním osobním zkušenostem a nenaplňují dosavadní očekávání. Organismus pak zareaguje různými obrannými mechanismy na situace, které vnímá jako ohrožení. Klíčové je tedy pro působení stresu to, jak zátěž individuálně vnímáme.
Dvě strany jedné mince
Obvykle stres rozdělujeme na dva základní typy. První je eustres, což je pro nás přiměřeně a přijatelně působící stres. Takovéto občasné mírné napětí povzbuzuje a motivuje k vyšším pracovním výkonům. Pokud však trvá příliš dlouho, intenzivně nebo jakkoli přesáhne naši míru únosnosti, přeměňuje se v nežádoucí formu stresu. Nazývá se distres a je vyvolán zátěží nadměrnou, jak krátkodobou intenzivní traumatizací, tak dlouhodobým chronickým napětím, strachem či nejistotou. Jeho následky na duševní i tělesné zdraví mohou být závažné, včetně sociálních dopadů jako je například ztráta zaměstnání.
Tip: Důvěřujme svému organismu! Když nasloucháme svému tělu a rozlišíme silnější příznaky stresu, je pak na místě použití relaxačních metod. Krátká ostrá procházka, fyzické cvičení, soustředěné pravidelné dýchání, dynamická čmáranice na papír, vypovídání se blízké osobě či psychologovi, meditace, vypití bylinkového čaje či jiný zdravý způsob ventilování napětí odlehčí organismu. V delším časovém horizontu je třeba přijmout další protistresová opatření.
Co vás nezabije, to vás posílí
Cestou ke spokojenosti v pracovním a osobním životě by mohlo být dlouhodobé posilování odolnosti vůči stresu. V této souvislosti se hovoří o vlastnosti nazývané „resilience“ neboli určité nezdolnosti či nezlomnosti, kterou lze tréninkem posílit. Jedná se o filozofii přijímaní a zvládání zátěžových životních situací jako příležitostí pro náš růst. Resilienci posiluje uvědomění si našich dřívějších úspěchů, vzpomínka na to, co vše jsme dosud zvládli vyřešit. Resilience vede ke zvýšení adaptability a flexibility, kdy i pod větším tlakem se daří zachovat chladnou hlavu a vhodně jednat. Nezbytnou součástí tréninku je předběžná příprava na varianty toho, co se může stát, a regulovat svoje očekávání. Po zvládnutí stresové situace pak je třeba zrelaxovat a vyventilovat případné nastřádané psychické a svalové napětí. Různé reakce na stres a následně snahy o zvládnutí stresu se nazývají copingové strategie.
Tip: Vezměte stres na milost! Adrenalinové situace lze eliminovat jen částečně, např. tréninkem či organizačními opatřeními, ale nelze ho zcela odstranit. Rovnováhu v životě podpoří, pokud se stresem počítáte a naučíte se s ním pracovat.
Pohled z ptačí perspektivy
Se zvládáním stresu souvisí tedy i schopnost nahlížet na potíže a komplikace jako na výzvy. Jejich zvládnutí nás posiluje a posouvá dál. Lidé odolní vůči stresu vnímají překážky jako běžnou součást života a příležitost získat „ostruhy“ v boji. Přemýšlejí nad věcmi z pohledu toho, co mohou zlepšit v práci i ve vztazích. Uvažují optimisticky a nenechají se snadno srazit k zemi. Ve stresové situaci dokáží utišit své emoce a dívat se optikou rozumného nadhledu. Z každé situace se nechají poučit a řešení problémů je posiluje.
Tip: Ve chvíli, když se začnou věci v našem okolí dostávat „do varu“ může pro začátek pomoci jednoduchá zenová technika. Lze si představit sebe jako veverku, která vyšplhá na strom a na dění se bude dívat seshora jako nezúčastněný pozorovatel. V této nebo podobné vizualizaci pak objektivněji vnímáme události, snáze vyhodnotíme a navrhneme funkční řešení situace.
Štěstí přeje připraveným
Mezi další nástroje na posílení odolnosti proti distresu patří stanovování si dosažitelných cílů. Jedná se o dílčí plány, jak zlepšit organizaci času a práce, upravit komunikační styl, zvýšit efektivitu a výkonnost, podpořit pozitivní uvažování, naučit se vycházet s problémovými lidmi a zvládat hořící termíny. Nedílnou součástí protistresové strategie je hledání uspokojivé rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Uvědomit si, že nelze mít vše plně po kontrolou, a nezkoušet řídit oblasti, které neovlivníte. V rámci možností natrénovat svoje reakce na modelové stresové situace, které mohou nastat. Pro duševní pohodu vytvořit optimální pracovní tempo a prostředí.
Tip: Dostaňte stres na vaši stranu! Stresové reakce organismu jsou vlastně fyziologicky nápomocné tomu, abychom dokázali situaci vyřešit. Záleží nejen na dobré přípravě na stresové situace, ale i na našem vnímání situace, zda se ze stresu stane náš užitečný pomocník na pracovišti nebo tichý zabiják.
Odpočinek dobíjí baterie
Mezi copingové strategie pro zvýšení odolnosti vůči stresu patří každodenní odpočinek. Slouží k doplnění zásob energie, které ztrácíme při zvládání stresu. Další formou duševní hygieny je odreagování, které umožní vyventilovat nastřádanou negativní energii jako následek zažitého stresu. Jiným způsobem je zábava, která napomůže zbavit mysl tíživých myšlenek a starostí. Někdy se tyto úlevové činnosti překrývají. Navíc na každého působí každá činnost trochu jinak. Stěžejní pro jejich rozlišení je, že odpočinkové aktivity energii doplňují. Většinou jsou spojeny klidem. Cítíme se po nich svěže a plní sil. Pak můžeme naplno fungovat a čelit stresovým situacím.
Tip: Nezaměňujte zábavu za odpočinek! I zábavné věci nás mohou vyčerpávat. Obecně platí, že odpočinek pro manuálně pracující profese by měl být duševního charakteru jako je např. četba knihy a naopak duševně pracující by měli odpočívat fyzickou aktivitou např. jóga. Pro všechny bez rozdílu je nezbytný kontakt s přírodou a dostatečný spánek. Pro muže se uvádí doporučení spát minimálně 8 hodin, pro ženy až 9 hodin denně!
Přiznat stres je projevem síly
V naší kultuře bývá vnímání stresu někdy mylně vnímáno jako slabost. Jakoby silní jedinci neznali stres. Opak je však pravdou. Vyrovnané a silné osobnosti se naučily, jak se stresem aktivně pracovat. A že prvním krokem, jak si stres ochočit, je přiznat si jeho působení na vlastní organismus. S tím souvisí nutnost poznat svá vlastní slabší místa a své limity. A posilovat je, stejně tak jako tvarovat své silné stránky. Znát své reakce na různé typy stresu, nepodléhat jim, ale aktivně je modelovat podle svých potřeb. Neobávat se dopředu, ale připravovat se v tom smyslu, že když se něco přihodí, dokážu se zamyslet a zvládnout situaci s nadhledem.
Tip na závěr: Pro naše duševní blaho je třeba přestat válčit se stresem. Naší vnitřní rovnováze prospěje naučit se přijmout stres jako realitu všedních dní. Pochopit jeho fungování a vliv na nás, vymezit mu hranice a využít jeho stimulujícího účinku pro náš rozvoj.
Ing. Sabina Morawitzová