Syndrom vyhoření si nevybírá mezi profesemi

Vydáno 9.duben 2014 v 19:34, redakce

S vaší dlouholetou kolegyní, se kterou byla vždy radost spolupracovat, a pro klienty by se rozkrájela, se něco zvláštního děje. Stále častěji je unavená, bez nálady, nemluvná a duchem nepřítomná.

burnoutStraní se společnosti ostatních, nemá zájem o práci, vyhýbá se novým úkolům. Vybuchuje kvůli maličkostem, ke kolegům i zákazníkům najednou přistupuje cynicky a neochotně. Hledáte vysvětlení? Možná je ohrožena „burnout“ syndromem.

Syndrom vyhoření neboli „burnout“ efekt zasahuje mnoho oblastí v životě člověka. Mezi svými oběťmi si nevybírá, zasáhnout může kohokoliv bez rozdílu pohlaví, v jakémkoliv věku a napříč nejrůznějšími obory. Častým faktem je, že aby někdo mohl vnitřně vyhořet, musel být předtím zapálen a hořet pro nějakou věc. Může to být práce, které je oddaný, a to placená či neplacená.

Kde se „burnout“ nejvíce vyskytuje?

S duševním vyhořením se setkáme často v pomáhajících profesích, tedy v sociální či zdravotní péči, ve školství, u policie či v justici nebo na odpovědných manažerských či samostatných pozicích v nejrůznějších oborech. Nejčastěji je spojen se stresem na pracovišti, vysokou mírou odpovědnosti a časovou náročností profese, současně s nízkými pravomocemi a možnostmi chod událostí ovlivnit. Největší ohrožení nastává v profesích, kde je pracovní výkon spojen s osobním kontaktem a komunikací s lidmi. Řadí se sem například i péče o osobu blízkou či rodičovství, obzvláště vícečetné nebo v případě péče o dítě s postižením. Pro každého pečlivého rodiče je zásadní zabezpečit svoje děti výchovně i materiálně, poskytnout jim bezpečí a zajistit zdravý tělesný a duševní vývoj. Velká míra odpovědnosti a zátěže může způsobovat dlouhotrvající napětí vedoucí k vyčerpání. Odtud je už jen nedaleko k závažnějšímu poškození vyhořením.

Jak se nejčastěji projevuje?

Syndrom vyhoření je stav emočního, myšlenkového a následně i tělesného vyčerpání, projevující se ztrátou zájmu o práci, nedůvěrou v ostatní lidi i v sebe sama, apatií a ztrátou iluzí, „odlidštěním“ kolegů či klientů a pocity vlastního selhání. Následně se dostavují deprese, úzkostné prožívání, poruchy paměti, soustředění a spánku. Symptomy vrcholí ztrátou smyslu života a somatickými tělesnými potížemi (poruchy trávení a dýchání, alergie, srdeční potíže atd.). Často je „burnout“ doprovázen chronickým únavovým syndromem. Z obavy o ztrátu dobré pracovní pověsti či zaměstnání mnoho lidí počáteční příznaky zatajuje. Avšak poté, co jedinec prožije plně rozvinutý syndrom vyhoření, se může stát, že navzdory následné psychoterapii a léčbě se některé jeho schopnosti již zcela neobnoví. Zaměstnavatelé tak často přicházejí o nejlepší lidi, aniž by si uvědomovali, oč přesně se jedná.

Co je živnou půdou pro „burnout“?

  • Nepřiměřeně vysoké nároky na sebe a svůj výkon
  • Vnitřní konflikt mezi ideální a reálnou představou o sobě samém
  • Nerealistická očekávání, čeho jde v práci vlastním přičiněním dosáhnout
  • Nereflektování hranic mezi soukromým a pracovním životem
  • Nevyužívání pomoci druhých, nedelegování pravomocí
  • Přílišný pocit vlastní odpovědnosti za dění a osudy druhých
  • Neschopnost říci ne, odmítnout pracovní úkoly nad rámec svých možností
  • Stereotypní pracovní postupy bez inovací a profesního posunu
  • Neschopnost volit mezi mnoha životními a profesními příležitostmi
  • Nerespektování etických pravidel na pracovišti
  • Stresové prostředí, neustálé administrativní změny, kladení překážek či šikana
  • Časová a psychická náročnost profese
  • Nedobré mezilidské vztahy na pracovišti či v osobním životě
  • Nedostatečné ocenění za obětavou práci, a to jak finanční, tak slovní

Jak vyhoření předejít?

Jako prevenci proti nepříznivému vlivu stresu a riziku syndromu vyhoření lze doporučit na prvním místě zdravý životní styl. Důležitá je psychohygiena, zejména umění relaxace, dále zdravá výživa, pohyb na čerstvém vzduchu a dostatek spánku. Čím více pracovních úkolů přibývá, tím pečlivěji je třeba ošetřovat svoje osobní volno a bez váhání si diáře naplánovat i „povinné“ chvíle odpočinku. Dalším pilířem zdravé psychiky jsou uspokojivé mezilidské vztahy. Pěstovat rodinné a přátelské vazby je nezbytnou součástí spokojeného prožívání života. A třetí podpěrou je najít pozitivní vztah sám k sobě, přijímat jak své silné, tak i slabé stránky. Každý jsme unikátní mix různých vlastností a schopností, a někdy excelujeme a jindy chybujeme. Snížením nároků na svůj výkon, úspěch a výsledky se vyhneme nebezpečí frustrace. Stanovením priorit a nalezením správné míry odpovědnosti lze předejít vyhoření a některým jeho nevratným následkům na těle i duši.

A jak přistoupit k potížím vaší kolegyně? Určitě jako k citlivé osobní situaci. Zkuste popsat, co vidíte, že se děje, ale vyhněte se hodnocení osobnostních rysů či hledání a pojmenování chyb. Hledejte společně možnosti, jak problémy kolegyně řešit, nejlépe za pomoci firemního kouče či psychologa. Vyjádřete kolegyni vaši podporu a oceňte vše dobré, co firmě poskytuje. Zdůrazněte, že až si odpočine, tak s ní počítáte i nadále.

Ing. Sabina Morawitzová

Kategorie: Osobnostní rozvoj, Pro zaměstnance

Štítky: , , ,

Pokud se Vám článek líbil, začněte odebírat RSS kanál poradny Kariéry.

Přidejte komentář

   (pro gravatary, nebude zveřejněn)


Práce | Brigády | Moje.kariéra | Poradna | O nás | Kontakt | Zaměstnavatelé

Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů

©2017 KARIERA.CZ s.r.o.